Kdy jsou lidé v životě nejšťastnější?

Asi každý bude souhlasit s tím, že jedním z nejradostnějších období života je dětství, kdy největší starostí bývá to, jestli se bude na pískovišti stavět hrad nebo rovnou celé město a jestli k večeři budou nudle s mákem nebo chleba s máslem.

Později se přidávají první opravdovější starosti a s nástupem do školy a později s vyšším vzděláním přibývá také úkolů a povinností, v důsledku čehož naopak pocitů štěstí ubývá.

Stabilizace přichází kolem 30. roku života, kdy se člověk usazuje, zakládá rodinu, získává vlastní bydlení. Nic ale netrvá věčně, krize přichází poté, co děti odrostou a pomalu se začínají vydávat svou vlastní cestou.

Kolem 50. roku následuje další obrat, tentokrát k lepšímu. Starosti, kterými by se dříve člověk nechal užírat celé týdny, se najednou stávají zanedbatelnými drobnostmi. Život přestává být nekonečnou honbou za úspěchem a penězi.

Další dávku radosti přináší příchod vnoučat a definitivní pochopení toho, že život máme jen jeden, a proto bychom si jej měli dosyta užívat. Jen to zdraví již v pokročilém věku není takové, jaké bývalo.