Jak změřit problémy měny? Jedno Řecko, dvě Řecka, ...
Jméno balkánské země se stává součástí standardní slovní zásoby řady jazyků. Například jako označení věrolomného a nespolehlivého partnera.
Řecký způsob národního hospodaření a zacházení s financemi býval až do loňského jara nikoli utajený, ale uměle zastiňovaný v rámci členství v Evropské unii. Řekové hospodařili a hospodaří, jako to vždy dělali – chytře, spíše vychytrale. Z EU pobrali, co se našlo. Vstoupili do měnové unie s falešnými kartami. Všichni to věděli, ale prošlo jim to. Hráli s falešnými kartami, a také to procházelo.
Až loni bylo nutné přiznat barvu – na chvíli. Bylo řečeno nahlas vše o falšování a využívání. Veřejnost byla konfrontována s astronomickým a fakticky nesplatitelným dluhem, napáchaným nezodpovědným zneužíváním vstupu do eurozóny a na její účet.
Od té doby se slovo Řecko objevuje v médiích denně. Každá další zmínka je katastrofálnější. Zakrývání řecké nezodpovědnosti a rozmařilosti EU je stále chatrnější. Řeky požadované dodatečné úvěry jsou stále vyšší. Řekové jako jednotlivci i tamní opoziční strany se cítí uražení a nenechají si od nikoho říkat, že by měli hospodařit doopravdy a lépe a za zahraniční pomoc se trochu snažit i doma.
Obzvlášť úsměvný je současný návrh řecké opozice snížit navržené úrovně daní, aby se nastartovalo hospodářství. Protože se vše podstatné odehrává z velké části v šedé ekonomice, lze to provést jen těžko. Loni po leteckých snímcích daňových úřadů byly objeveny stavby načerno a nepřihlášené pozemky a doměřeny daně z nemovitosti za miliardy eur. Dnes odtékají řecké peníze do zahraničí, nikoli do vlastní ekonomiky.
Symptomatický název
Název Řecko se stal frekventovaný, symbolický a symptomatický pro to, co dnes skutečně v povědomí veřejnosti jednoslovně vzorově představuje. A slovo řecko se začíná stávat součástí standardní slovní zásoby jazyků. Slovem obecným – generickým obecným i jednotkovým označením rozměru bankrotu jakéhokoli státu, bankrotáře ze zábavy a prožitku, věrolomného a nespolehlivého partnera. Takový posun jména subjektu i objektu lze vysledovat v historickém vývoji evropských jazyků. Vysavače prachu na našem území začala masivně distribuovat švédská firma Lux. Slovo "lux" se stalo obecným druhovým označením a zůstalo v jazyce. V češtině pak vzniklo i sloveso luxovat. V Anglii při zavádění nového výrobku – vysavače – hrála roli firma Hoover. V britské angličtině je tedy příslušné generické slovo "hoover". Sloveso v angličtině zní stejně – "to hoover".
Velká, silná a luxusní auta se v češtině zavedla jako "ameriky". Český pojem pro flákání se – "mít havaj" – pochází od názvu stejnojmenného 50. státu USA. Finsko zase dalo jméno mezinárodnímu termínu "finlandizace", čímž se označuje vliv velmoci na politiku sousedního malého státu.
Český obecný pojem "to je pro mne španělská vesnice" ve smyslu něčeho neznámého nepochopitelného a cizího zavedl (s úmyslem přiblížit pojem a neurazit) Johann Wolfgang Goethe namísto pro Čechy nepochopitelného (a znevažujícího) německého výrazu a pocitu "böhmische Dörfer" – české vesnice. Stejný obecný pojem angličtina však zná jako "It's all Greek to me" – "To mi přijde zcela řecké".
