Jste tak úžasní, nebo máte nehoráznou kliku?

Budiž čtenáři prominuto, nezná-li Jamese Cleara. Tento americký vzpěrač, fotograf, podnikatel a spisovatel (v libovolném pořadí) se živí tím, že sleduje vědecký výzkum v oblasti lidských návyků optikou sebevylepšovacích technik, převádí expertní argot do jazyka částečně lidštějšího a výsledek publikuje (je možné si předplatit newsletter, pokud máte fakt hodně času nazbyt).

Jinými slovy, Clear je jedním ze stovek šikulů, kteří si povšimli bezmála třicet let starého úspěchu bestselleru Stephena Coveyho Sedm návyků velmi výkonných lidí a řekli si, že by také mohlo zbýt něco na ně. Takže JC má mnoho silných názorů na to, co máte dělat, abyste nebyli tak v … no ve slepé uličce. Plus se věnuje tomu, jaké knihy máte číst, jak si zabalit na výlet a jak konečně zvednout zadnici a jít něco dělat (oficiálněji "jak čelit sklonu k prokrastinaci").

V září se JC zamyslel nad tím, že míra úspěchu, jíž jsou lidé schopni dosáhnout, závisí částečně na úsilí dotyčných a částečně na štěstí. To víte, jste-li jednou guru, zamýšlíte se i nad věcmi, jež se již ostatní lidé naučili brát jako fakt.

Buffettova loterie

JC si vzal na pomoc dvacet let staré výroky Warrena Buffetta. "Představte si, že máte 24 hodin do narození a v tu chvíli se vám zjeví džin. Říká, že si můžete určit pravidla společnosti, do které se chystáte vstoupit. Můžete navrhnout, cokoli vám přijde na mysl. Vytváříte společenská a ekonomická pravidla, stejně jako pravidla, jimiž se řídí vláda. Ta pravidla budou platit po celý váš život, po celý život vašich dětí a jejich dětí," cituje JC směs Buffettových výroků z konce 90. let.

"Ale má to háček. Nevíte, zda se narodíte ve Spojených státech, nebo v Afghánistánu, bohatí, či chudí, jako muž, nebo žena, nemocný, či zdravý. Víte pouze, že se dostanete do jednoho osudí, které má v sobě šest miliard kuliček, a vy jste jedna z nich. Jinými slovy, účastníte se toho, čemu říkám vaječníková loterie. A ta je tím nejdůležitějším, co se vám kdy v životě stane. Bude o vás rozhodovat do větší míry než to, na jakou školu chodíte, jak pilně pracujete, a všechno ostatní," pokračuje Buffett. "Jen díky pitomé náhodě jsme se Charlie (Munger, Buffettův dlouholetý parter v Berkshire Hathaway - poznámka pro nesečtělé) a já narodili ve Spojených státech. Jsme navždy vděčni za tu obrovskou výhodu, kterou jsme tou náhodou získali."

Tolik slavný tržní věštec. Jamesi Clearovi slouží ke cti, že to tak nenechal a analyticky připojil úvahu o tom, že ne vše je v rukou náhody a že lidské úsilí je také docela důležité, když na to přijde.

Rozhodl se to dokázat na příkladu čínské medicínské výzkumnice jménem Tchu Jou-jou. V roce 1969 dostala za úkol vést pekingský projekt vývoje vakcíny proti malárii. Vakcíny bylo třeba, protože tou dobou válčili s Čínou spřažení vietnamští komunisté s Američany a malárie zabíjela severovietnamské vojáky nejméně stejně spolehlivě jako napalm.

Boj s malárií

JC popisuje, že naučit se šmahem léčit nemoc, na kterou dosud lidé nestačili, není jednoduché. Napřed nemůžete přijít na to, co by tak mohlo na malárii zabírat, pak se nemůžete dohodnout s vládou na testování, protože vláda je plná komunistických poloidiotů a o ničem takovém ještě neslyšela. A pak narazíte ještě na asi sedmadvacet podobných překážek.

Vakcína byla hotová v roce 1978, kdy již vietnamská válka byla sice dávno minulostí. Lék na malárii se ale hodí (byť ne v Číně, protože na poušti se malárii vede hůře než ve vietnamské džungli). Protože však svět není jednoduchý, Světová zdravotnická organizace uznala vakcínu až v roce 2000. Později se probudili i lidé přes Nobelovu cenu, kterou paní Tchu dostala v roce 2015, ani ne čtyřicet let po svém objevu.

JC to uvádí jako příklad nezdolné vůle, jíž lze překonat nepříznivý vliv náhodně rozdané špatné karty (či nepříznivého výsledku buffettovské vaječníkové loterie). Asi není moc velká nadsázka, když narození v roce 1930 za nepříznivý loterijní výsledek považujeme. (I zběžný čtenář bible to celé umí shrnout jedním slovem "Job"; ale jedním slovem nikdo nic nevydělá, takže mějme s JC strpení.)

Absolutní versus relativní

Takto povzbuzen, pouští se JC do zobecňování. Odhaluje, že absolutní míra vašeho úspěchu je dána něčím, co ovlivnit nemůžete (ani sebevětší píle by paní Tchu nezaručila rodiště v Pensylvánii, řekněme). Na druhé straně však můžete alespoň ovlivnit úspěch relativní. Paní Tchu to nejspíše svou pílí dotáhla dále než lidé se stejnou vaječníkově-loterijní smůlou, tedy její vrstevníci narození jako ona v severočínském městě Ning-po.

Slovo absolutní je ale potřeba brát se špetkou soli. Ačkoli JC by mnoho zmíněných občanů města Ning-po mohl považovat za absolutní losery, má drtivá většina z nich k dispozici elektřinu, přístup k internetu, ledničku a televizi, kdežto takový Mayer Rothschild neměl ani jedno. Inu, je to stále relativní.