Denní glosa: Levný barel jako vítězství
Z ropného trhu přišly zkraje týdne tři zprávy. Jedna lepší než druhá.
Jedna mluví o tom, že ceny ropy stoupají, protože Libye a Nigérie zvažují omezení těžby. Plesáte-li, protože máte do ropy tím či oním způsobem nainvestováno, zadržte. Tatáž zpráva říká, že OPEC neví, co si s jednostrannými kroky Libyjců a Nigerijců počít.
Dále pak banka Barclays prudce srazila svoji předpověď růstu cen ropy do roku 2020. Dosud měla za to, že za tři roky bude barel Brentu stát 82 USD, nyní čeká pouze 55 USD.
A skutečná pecka dorazila z Ameriky, kde letos roste objem investic do břidlicových polí o 53 %. Znamená to, že spousta malých amerických ropných firem dokázala srazit cenu své podnikatelské nuly kamsi pod 50 USD za barel. Když břidlicový byznys před pár lety začínal, mluvilo se o minimálně 70 USD.
Výsledek je podobný, jako kdybyste přitloukli na ceny ropy okolo 50 USD shora víko, které OPEC jen sotva odklopí. Ano, ten poklop bude jistě protékat a časem sám odpadne, ale mezitím bude svět těžit z relativně levné ropy. A pokud jste zrovna nevrazili všechny peníze do Rosněfti, je to pro vás dobrá zpráva.
Co více, je to zpráva o stavu světa. Kdyby se břidlicová pole našla v Saúdské Arábii nebo v Rusku, stál by barel třeba 300 USD. Kdo chce, může to brát jako vítězství silně decentralizovaného systému, jenž dokáže pěkně podle Darwina pružně reagovat na změny podmínek. Již proto, že jeho aktéři nemají politický úkol, protože jejich tržby neživí celou zemi, jako tomu je v případě Saudi Aramco nebo právě Rosněfti.
Lze to chápat jako vítězství systému, jenž odměňuje schopnost svých jednotlivých členů činit kompetentní rozhodnutí. V době Trumpově to je mimořádně cenný a vzácný poznatek. Užijme si ho, nevydrží věčně.
