S&P 500: Proč se nezbláznit z 200denního průměru
|

S&P 500: Proč se nezbláznit z 200denního průměru

Americké akcie se od začátku roku kývají jako ruská houpačka. Za tu dobu se index S&P 500 párkrát otřel o svůj 200denní klouzavý průměr, a tak je tento v současnosti mnoha technickými obchodníky považován za významnou hladinu podpory. Proražení kurzu indexu pod tuto pohyblivou hladinu bývá chápáno jako mimořádně nepříznivý signál ohledně dalšího vývoje cen akcií. Následovat slepě podobná "pravidla" ale není zrovna dobrá strategie.

Americké akcie S&P 500 Technická analýza Dow Jones Ponaučení pro investory Chyby v investování Investiční strategie Časování trhu

Legendární trader Paul Tudor Jones se nebál kdysi prohlásit, že při poklesu pod 200denní průměr má smysl prodávat, zaměřit se na defenzivu a být mimo trh. Ale odejít z trhu na základě jakékoli podobné poučky může investory přijít celkem draho. Není totiž na trhu indikátor, který by byl spolehlivým rádcem při časování vstupů a výstupů z trhu.

200denní průměr ovšem nepochybně funguje jako ukazatel toho, jaký je trh v dané době. Nejlépe to shrnuje tabulka z dílny Bena Carlsona z Rithotz Wealth Management. Ve dvou třetinách obchodních dnů je index nad 200denním průměrem a v té době také v průměru méně kolísá a roste, zatímco pod hladinou 200denního průměru spíše klesá a je více volatilní. Je to vlastně celkem intuitivní.

Že ale nejde o nejlepší signál pro načasování odchodu z trhu, ukazuje graf vývoje indexu od roku 1997 (ano, vždy je problematické zapíchnout pomyslný špendlík někam na časovou osu, nicméně jde o příklad). Kdo při poklesu pod zmíněný dlouhodobý průměr vyprodal akcie, nepochybně byl uchráněn hlubokých ztrát v letech 2000-2002 a 2007-2009.

Na základě zavíracích cen ale index S&P 500 prolomil tuto hladinu asi 150krát. Pokud by šlo o spolehlivý signál hlubšího poklesu, nastalo by od té doby mnoho desítek (Carlson píše o 75) korekcí. 10% a hlubších ztrát ale index za tu dobu zaznamenal pouze 11.

O efektivitě prolamování 200denního průměru jako nákupního či prodejního signálu pochyboval kdysi také Jeremy Siegel z Wharton School. Testoval ji na indexu Dow z let 1986-2012. K čemu došel? Že je vhodné umístit nad a pod zmíněnou úroveň 1% polštář. Až 1 % nad, respektive pod 200denním průměrem má podle něj smysl nakupovat či prodávat. Tato jím vymodelovaná strategie za uvedení období vynesla 9,7 % ročně, zatímco prostá strategie "kup a drž“ jen 9,4 %.

Ale ouha, po zahrnutí poplatků aktivní přístup vynášel jen 8,1 %. Opět jde o jedno sledované období, tedy pouhý příklad, za jiná období by čísla mohla být jiná, a navíc v současnosti jsou poplatky obecně nižší. I tak jde ale o připomenutí známé poučky, že příliš mnoho obchodů může hodnotě portfolia škodit.

Jestli historie akciového trhu něco ukazuje jasně, je to fakt, že ani zdaleka ne každý pokles, třeba i o zprofanovaných 10 %, abychom definici korekce učinili zadost, nevyústí v hlubší propad. Naopak, většina korekcí končí poměrně rychle a následuje po nich další růst. S 200denním průměrem jako indikátorem ovlivňujícím investiční rozhodování na tom nebudete o nic hůře, ale ani o mnoho lépe než s jakýmkoli jiným.

Zdroj: Bloomberg