Denní glosa: Dvě vteřiny a dost!

Ať už vás to někdy napadlo, nebo nenapadlo, teď je to oficiální. Naděje, že se zabijete za volantem, stoupá, když se nedíváte na silnici před sebou. Tento šokující poznatek nám všem zprostředkovala americká Celostátní správa dálničního provozu a bezpečnosti, jak své čtenáře nedávno informovaly New York Times.

Skutečně. A nejen to, máme k dispozici detaily. "Pravděpodobnost nehody se zdvojnásobuje, pokud upřete svůj zrak mimo silnici na více než dvě vteřiny," řekl NYT Wade Newton, mluvčí asociace automobilek Auto Alliance.

Kdo a jak přišel na dvě vteřiny, není zřejmé. Jedete-li například v oblasti plné jiných vozů, vstupenku na onen svět pořídíte hravě daleko rychleji než za dvě vteřiny. Totéž platí, když jedete do zatáčky, za kterou nevidíte. Nebo když jedete nepěkně rychle. Nebo koneckonců téměř kdykoli, když už jednou řídíte.

Možná to dvouvteřinové pravidlo vzniklo laboratorními pokusy na ideálně rovné dálnici při rychlosti 55 mil za hodinu, což je federální rychlostní limit. To by pomohlo zaručit, že téměř nikdo se v takové situaci reálně neocitne. (Předpokládejme, že ony testy dělal Volkswagen, tam to s takovými věcmi umějí.)

Řekli byste, že tu poučku vymyslel dálniční úřad čistě proto, aby utratil peníze mu vyměřené federálním rozpočtem, protože nějak se přece utratit musí. Skutečnost však může být horší – funguje to jako reklama na absurdní technologická hejblátka, jež mají zaručit přežití i lidem, kteří svým řízením pravidelně kandidují na Darwinovu cenu za pročištění globálního genofondu.

Ten trabl, jenž to má, jsou samozřejmě chytré telefony. Když si lidé kontrolují Facebook i na záchodě, v soudní síni, při milování, při doběhu oblíbeného koně a podobně, proč by je měl odradit fakt, že zrovna ovládají pohyb tuny neposlušného železa, že?

A tady přichází ten bizarní kousek. Namísto prostého zákazu fejsbukování, tvitrování a spol. za volantem se automobilky snaží jedna druhou předhonit v displejích na čelním skle.

Je možné, že jsem zaujatý, protože nevlastním chytrý telefon ani automobil. Ale připadá mi jasné, že chci-li se například najíst, nesmím přestat žvýkat; nechci-li vybuchnout, nemám lít vodu do kyseliny; chci-li někam dojít, musím klást jednu nohu před druhou. A když chci někam dojet autem, musím čumět, kam jedu, jinak se dostanu do světa, kde si chytrý telefon bude povídat s neméně chytrým čelním sklem, zatímco to jediné, co chytré nebude, bude řidič.

Že již v tomto světě jsme? Tak si připravte telefon a šlápněte na plyn, pošlu vám k tomu video. Dobře se dívejte.