Saúdové se zhlédli v AI. Trefí s ní konečně jackpot?

Několik desetiletí státy Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií inkasovaly stovky miliard dolarů z prodeje ropy. A s tím, jak těžaři dobývali stále více suroviny, se proměňovalo všechno od školství přes infrastrukturu až po zdravotnictví. I ropní šejkové ale vědí, že věk fosilních paliv nebude věčný, a uvědomují si, že promrhají-li současné příjmy z ropy, v budoucnu jejich lidé (zase) budou třít bídu s nouzí.

Saúdská Arábie, země s největší rozlohou v regionu Blízkého východu a druhými největšími zásobami ropy na světě po Venezuele, se už před skoro deseti lety pokusila svoji budoucnost promyslet systematičtěji. V roce 2016 byl oznámen vznik programu Vize 2030, který má království pomoci zbavit se závislosti na fosilních palivech. Plány zahrnují mimo jiné rozvoj turismu a zábavního průmyslu nebo masivní investice do infrastruktury včetně stavby nových měst.

Umělá inteligence až na prvním místě

Vedle původních plánů ale teď začíná vyrůstat nové téma. Mezi priority se najednou dostává umělá inteligence, která přitom ještě před pár lety nebyla ani v poznámkách pod čarou. Saúdové si totiž uvědomují, že pokud by nová technologie dokázala proměnit ekonomiku stejně radikálně jako kdysi ropa, je teď její hodnota větší než potenciál všech plánů z Vize 2030 dohromady. A tak se zdá, že deset let staré nápady budou muset alespoň v některých částech ustoupit novým představám o tom, na čem se bude dát v budoucnu vydělávat nejvíce.

Země velké hráče v odvětví umělé inteligence rozhodně má čím zaujmout. Saúdové disponují investičním kapitálem, který jim mnohé státy mohou závidět, a jsou ochotní investovat ve velkém a rychle, bez zbytečných vytáček. Levná energie ze solárních projektů zase může být přitažlivá z pohledu provozu energeticky náročných datových center.

Jenže právě rychlost, s jakou se Saúdové vrhají do zhmotňování vizí, nezřídka přináší více škody než užitku. Megaprojekty mívají velkolepé počátky, jenže když se od plánů přechází k realizaci, už to tak slavné nebývá. Až by se chtělo říct, že pouštní vizionáři v čele s korunním princem Muhammadem bin Salmánem prvně budují a až pak se zamýšlejí nad praktickou stránkou věci.

---

IPO OpenAI: Další milník, nebo začátek konce?

O přemrštěné plány není nouze

Jedním z nejznámějších příkladů problematických projektů je Jeddah Tower. Mrakodrap v Džiddě na pobřeží Rudého moře má symbolizovat sebevědomí království a díky výšce přes tisíc metrů má dostat Saúdskou Arábii na mapu architektonických gigantů. Výstavba se ale po pěti letech zastavila kvůli problémům s dodavatelem a protikorupčním čistkám.

To Salwa Canal, ambiciózní plán vodní cesty, která měla z politicky nepopulárního sousedního Kataru udělat ostrov, zůstal rovnou jen na papíře. Náklady by byly příliš vysoké, benefity nejasné a proveditelnost byla už v okamžiku úvah sporná.

Projekt Amaala, luxusní destinaci na pobřeží Rudého moře, Saúdové prezentovali jako místo, které přitáhne nejbohatší turisty světa. Jenže postup prací je pomalejší, než se čekalo, náklady rostou, technické a environmentální problémy se kupí a investoři si už zdaleka nejsou jistí návratností.

Vrcholnou ukázkou toho, jak vzdálené jsou někdy v pouštním království vize a realita, je pak projekt NEOM, zejména jeho část nazvaná The Line. Stavba 170 kilometrů dlouhého lineárního města bez aut pro devět milionů lidí (čtvrtinu obyvatel země!) je tak technicky a finančně náročná, že je stále pravděpodobnější, že dokončení se dočká jen fragment bombastických plánů.

Ambiciózní, ale problematický partner

Saúdská Arábie se při investování do své budoucnosti chová trochu jako investor do startupů. Zkouší všechno, a když něco nevyjde, prostě daný projekt utlumí a jde zkusit štěstí jinam. Na stole tak v souvislosti s plány kolem umělé inteligence leží jednoduchá otázka: Nestane se AI jen dalším pomníkem příliš velkých ambicí?

Jedním z potenciálních problémů je dostupnost kvalifikovaných pracovníků. Království sice štědře podporuje vzdělávání, ale domácí základna odborníků stále nezvládá držet krok s tempem investičních plánů. Nábor expertů ze Západu a Asie je možný, otázkou ale zůstává, zda budou ochotni zůstávat dlouhodobě. A bez stability týmů se velké AI projekty skládají obtížně.

Dalším faktorem je společenské prostředí. Saúdové se snaží působit jako moderní stát, ale království stále čelí kritice za porušování lidských práv, omezenou svobodu projevu a přísnou kontrolu informací. Umělá inteligence přitom potřebuje všeobecnou svobodu a přijetí faktu, že k úspěchu se nelze propracovat bez dílčích selhání, která je potřeba přiznat.

A roli hraje i klima. Příznivé podmínky pro vznik solárních parků jsou vyvažovány potenciálními problémy v oblasti chlazení datacenter, která jsou v tomto ohledu mimořádně náročná a snadno zranitelná.

Ani peníze všechno nevyřeší

Infrastruktura pro umělou inteligenci není dálnice. Nestačí postavit haly, napěchovat je od podlahy po strop nejmodernějšími zařízeními a zmáčknout tlačítko start. Práce na podobných projektech nikdy nekončí, jsou potřeba neustávající údržba, rozvoj, modernizace a inovace. Vyžaduje to trpělivost, která u řady megaprojektů v regionu schází. Západní technologické společnosti navíc musejí zvažovat i reputační rizika, spolupráce se státem s problematickou pověstí v oblasti lidských práv může být pro některé značky složitá.

Saúdská Arábie stojí na zvláštní křižovatce. Disponuje penězi, díky nimž si může dovolit myslet ve velkém měřítku a lákat globální technologické hráče ambiciózními vizemi. Zároveň ale bojuje s překážkami, které se dolary vyřešit nedají, od přetrvávajícího nedostatku odborníků přes společenské limity až po nelehkou realizaci megaprojektů v drsném pouštním klimatu. Pokud chce Saúdská Arábie uspět, bude muset v každém případě zkrotit své velikášství, začít stavět na realistických cílech a naučit se, že transformace není sprint, ale maraton.

Zdroj: CNBC, Bloomberg, S&P Global Ratings, BBC