Recese 2008-2009: Jak bohatí zchudli

Podle Wall Street Journalu lze za bohaté Američany považovat rodiny s příjmem vyšším než 250 tisíc dolarů ročně. Právě tuto skupinu se snaží prezident Obama zatížit vyššími daněmi. Představují přitom 2 až 4 procenta populace.

Lze předpokládat, že se stálým zaměstnáním a štědrými příjmy jsou bohatí chráněni před ekonomickými poklesy. Ne však dnes. Nedávný výzkum Unity Marketing zaměřený na skupiny s ročním příjmem nad 250 tisíc dolarů ukázal, že mnoho z nich má strach a cítí se ohroženo.

60 procent dotázaných uvedlo, že se jejich finanční situace zhoršila, 39 procentům byly omezeny bonusy a provize, 29 procent přiznalo, že jim byl snížen plat a 8 procent dotázaných ztratilo práci. Ačkoli v poslední době došlo k odrazu akciových trhů ode dna, mnoho bohatých Američanů je stále citlivých na propouštění a ztrátu trvalých příjmů.

Většina příčin je zjevných. Ztráty bonusů a pracovních míst na Wall Street a propouštění investičních bankéřů a manažerů vedly k zasažení bohatých. Dále propad cen akcií ublížil především majetnějším, protože ti daleko více vlastní akcie.

Ve studii ekonomů J. Parkera a A. Vissingové je odhadováno, že relativní ztráty 10 procent nejbohatších amerických domácností jsou o 26 procent vyšší než u průměrné domácnosti. U nejbohatšího 1 procenta obyvatel jsou ztráty více než dvojnásobné. Pokud tedy průměrná domácnost ztratí 10 procent svého majetku, nejbohatší procento ztratí za stejných podmínek více než 20 procent majetku.

Příčinou může být rostoucí podíl výkonnostních prémií na platu. Studie uvádí, že za poslední čtvrtstoletí rapidně vzrostl podíl akciových opcí, prémií a bonusů v platech vrcholového vedení a managementu.

Stejně tak se mnoho profesionálů (doktorů, právníků, účetních a konzultantů) dostalo do ekonomické elity. Pokud najednou klesne poptávka po jejich službách, odrazí se to okamžitě a výrazně v jejich bonusech.

I nejbohatší 1 procento Američanů má stále polovinu svých příjmů ze zaměstnání. Tradiční představa, že bohatí žijí z dividend a příjmů na úrocích, je zastaralá. Mnoho bohatých vlastní menší podniky, jejichž zisky jsou více či méně závislé na hospodářském cyklu. Často je zmiňováno, že investiční bankéři způsobili současnou krizi, a proto je pokles jejich bohatství jakýmsi "zaslouženým trestem".

V posledních desetiletích rapidně roste propast mezi bohatými a chudými. Například dle Rozpočtového úřadu Kongresu vzrostl mezi lety 1990 až 2006 příjem nejbohatší jednoprocentní skupiny obyvatelstva z 12 procent na 19 procent celkových příjmů amerického obyvatelstva. Což ospravedlňuje argument, že současná situace je jen "ozdravnou korekcí".

Často se předpokládá, že pokud mají bohatí méně, někdo jiný má více. Takovéto přerozdělení pak přispívá k lepší sociální rovnováze. Toto většinou platí, ale občas mají bohatí méně a nikdo jiný na tom nezíská. Celkově na tom pak společnost tratí.

Je také nutné zvážit následující:

• Spotřebitelské výdaje jsou hlavní složkou americké ekonomiky. Jsou především poháněny vyššími společenskými třídami. Domácnosti s příjmy nad 200 tisíc dolarů tvoří v roce 2009 3,4 procenta obyvatelstva, na spotřebitelských výdajích mají dle ekonoma Sterna 14procentní podíl. A nejbohatší šestina populace se podílí na spotřebitelských výdajích polovinou.

• Daně V roce 2006 platilo nejbohatší procento obyvatel 28 procent všech federálních daní. Nejbohatších 10 procent obyvatel zaplatilo 55 procent daní.

• Příspěvky na charitu Rodiny s majetkem přesahujícím 5 milionů dolarů tvoří přibližně 1,5 procenta amerických domácností, jejich příspěvky na charitu přitom tvoří 27 procent. Nejbohatší desetina amerických domácností dává polovinu všech charitativních příspěvků.

Je nejisté, zda současná krize změní trvale spotřebitelské chování bohatých. Dle Michaela Silversteina z Boston Consulting Group mají Američané krátkou paměť a jakmile se ze současné situace dostanou, opět si uvědomí, že jsou bohatí a začnou utrácet.

Naopak Pam Danziger z Unity Marketing se domnívá, že bohatí mají již dostatek zbytečných věcí. Očekává také, že si lidé začnou uvědomovat, že pouze materiální bohatství nečiní lidi šťastnými.