Zbytečná jaderná hysterie

O jaderné energii se učím stále víc. Sice pozdě, ale přece. Nedávno jsem četl knihu Power to Save the World: The Truth about Nuclear Energy (Energie, která zachrání svět: Pravda o jaderné energii) od drobné, leč rázné novinářky Gwyneth Cravensové.

Tato kniha z roku 2007 líčí přerod Cravensové ze zapálené antijaderné grínpísačky na zastánkyni jádra, která je přesvědčena, že právě jaderná energie nás může zachránit před globálním oteplováním a dalšími negativními důsledky spalování fosilních paliv. Cravensová neustále opakuje, že kolem jaderné energie a radiace obecně panuje zbytečná hysterie. Rizika se obrovsky přehánějí. Za posledních padesát let nezabilo podle ní jádro, vojenské či civilní, jediného Američana. Navíc servíruje čtenářům překvapivé (minimálně pro mne) detaily:

Jednoznačné důkazy neexistují

Všichni jsme dnem i nocí bombardováni všemožnou radiací, včetně alfa a beta částic, rentgenových paprsků nebo gamma záření. Průměrný Američan vstřebá ročně asi 360 miliremů z radonového plynu a jiných přírodních zdrojů, z kosmického záření, spotřebních výrobků (například detektorů kouře) a lékařských procedur. Rentgen u zubaře "dá" člověku 39 miliremů, let z New Yorku do Los Angeles 1,5 miliremu.

Při ozařování v rámci léčby rakoviny "dostane" cílový orgán několik milionů miliremů a celé tělo desítky tisíc. Státní regulace povolují pracovníkům v jaderných elektrárnách dávku až 5 tisíc miliremů ročně, ačkoli ve skutečnosti to je v průměru zhruba 240 miliremů.

O nepříznivých zdravotních dopadech záření pod hranicí 100 tisíc miliremů ročně neexistují žádné jednoznačné důkazy. Americký onkolog Charles Key autorce prozradil, že ve srovnání s tabákem, benzínem, alkoholem za volantem nebo nedostatkem pohybu je radiace jen velmi malým rizikem pro veřejné zdraví.

Přirozená radiace je na různých místech světa různá, od roční dávky 100 miliremů po 10 tisíc miliremů (obyvatelé íránského Ramsaru absorbují až 26 tisíc miliremů ročně!). Studie neobjevily vyšší výskyt rakoviny v oblastech s velmi vysokou okolní radiací.

Kouření horší Černobylu

Při nejvážnějším jaderném neštěstí v historii, k němuž došlo roku 1986 v ukrajinském Černobylu, zemřelo na následky ozáření padesát zaměstnanců elektrárny a záchranářů. Exploze kontaminovala radioaktivním spadem přes 200 tisíc kilometrů čtverečních. Dnes je však v postižených oblastech radiace nižší než třeba ve Finsku a jiných částech světa s vysokou přirozenou radiací. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny odhaduje, že radiace uvolněná při černobylské nehodě způsobila mírné zvýšení výskytu rakoviny štítné žlázy, zároveň však dodává, že "kouření způsobuje u stejného vzorku populace několikatisícinásobné zvýšení výskytu rakoviny". Skupina oněch zhruba 200 tisíc "likvidádorů", kteří pomáhali uklízet následky černobylské katastrofy, prozatím nevykazuje o nic vyšší úmrtnost než kontrolní skupiny.

Nejhorší jaderná nehoda na půdě Spojených států, při níž došlo k úniku radioaktivního plynu, se stala roku 1979 v elektrárně Three Mile Island v Pennsylvánii. Nejvyšší dávka, kterou obdrželi zaměstnanci elektrárny, nepřesahovala 4 000 miliremů, tedy o 1 000 miliremů méně, než povolují regulace. Nejvyšší dávka, kterou obdrželi lidé žijící v sousedství elektrárny, pak nepřesáhla 100 miliremů. Neexistuje žádný důkaz o zvýšeném výskytu rakoviny či porodních defektů mezi zaměstnanci elektrárny či obyvateli v okolí Three Mile Islandu.

Výkonnější a levnější jádro

Jaderné elektrárny ve Spojených státech jsou stále výkonnější a levnější. V současné době fungují na 90 procentech maximální kapacity (oproti 50 procentům před několika desetiletími). Jen pro srovnání – uhelné elektrárny dosahují 73 procent, vodní 23 procent, elektrárny na zemní plyn mezi 16 a 38 procenty, větrné 27 procent a solární 19 procent. Roku 2005 byla jaderná energie nejlevnější alternativou ze všech.

Pokračování článku najdete na webu Finmag.cz