Richard Siuda (Conseq): Investoři se drží od finančního sektoru dál. Některé banky nemusejí dluhovou krizi ustát

Poslední dobou trhy spíše podléhají panice, než aby se vyvíjely podle fundamentů. Jaká je vaše rada investorům? Držet se defenzivních titulů, nebo využít propady k nákupům akcií?

Richard Siuda (RS): Jsme spíše zastánci druhého zmíněného přístupu. Fundament na trzích podle nás není tak zlý, jak naznačují ceny. Proto dnes vidíme příležitost akcie levně nakoupit. Nikdy to však není tak, že by vám někdo v přesný okamžik řekl, ať zrovna teď hlava nehlava nakupujete. Naopak, vždy je potřeba sledovat nějakou strategii, případně nákupy rozložit v čase.

Znamená to, že se investoři nemají snažit časovat trh?

RS: Z krátkodobého pohledu nikdy nemůžete odhadnout, kdy se trend otočí. Určitým vodítkem může být to, že čím je více slyšet negativní hlasy analytiků a médií, tím je větší pravděpodobnost, že se trend obrátí. Vystihnout přesný okamžik je ovšem velice obtížné.

Jaký máte výhled na akciové trhy v dalších letech? V poslední době se v médiích dočteme dokonce o možném konci světa.

RS: Všechno, co dnes kolem sebe sledujeme, zejména dluhová krize eurozóny, bude mít za následek výrazně nižší hospodářský růst, než jsme byli zvyklí. Státy budou muset řešit vysoké zadlužení, což bude kromě nižšího růstu znamenat také vyšší nezaměstnanost a nižší zisky firem z důvodu slabší spotřebitelské poptávky. Nemyslíme si však, že bychom byli na začátku rozsáhlé deprese ve stylu 30. let, takže i při opatrnějších scénářích věříme, že budou firmy schopné generovat zisky, takže se vyplatí držet jejich akcie.

Kterým regionům věříte? Mají se investoři držet dále od vyspělých trhů?

RS: Spíše sledujeme jednotlivé akcie. Nedá se říct, že bychom preferovali jeden region. Ano, dáváme přednost emerging markets oproti vyspělým trhům, preferujeme Ameriku před Evropou, ale nelze to brát paušálně. I v Evropě je totiž řada firem, jichž se současná krize téměř nedotýká, mají dost hotovosti a nemusejí se bát případného omezení úvěru ze strany "šetřících" bank. Navíc to jsou často firmy exportně orientované právě na rozvíjející trhy. Na růstu mladých trhů lze participovat i skrze investice do evropských nebo amerických akcií - jde vždy o výběr konkrétních titulů.

Zmínil jste banky. Co očekáváte od finančního sektoru?

RS: Finanční tituly jsou pod tlakem a jsou oceněny někde na úrovni března 2009, tedy dna předchozího propadu. Pokud se situace vyhrotí, tak to některé banky neustojí. Buď zkrachují, nebo je převezme stát, což znamená, že dojde k rozmělnění akciového kapitálu a současní akcionáři přijdou zkrátka. Dnes víme, že z těch bank se do skutečně velkých problémů dostane jen několik; bohužel nevíme, které to budou. To je důvod, proč se investoři raději drží dále od celého finančního sektoru.

Přesuňme se k dluhopisům. Státní dluhopisy byly dlouhou dobu považovány za bezpečnou investici, v souvislosti s dluhovou krizí se jejich vnímání výrazně změnilo. Jak to vidíte vy?

RS: Opět je potřeba důsledně rozlišovat dluhopisy jednotlivých zemí. Nedá se obecně říct, že by státní dluhopisy byly vždy bezpečným přístavem, pamatujeme případy, kdy státy nesplácely své závazky. Nemusely to vždy řešit krachem, smazaly své dluhy například vyšší inflací.

Obecně však stále zůstává dluhopis konzervativnějším nástrojem než akcie. Záruka státu se dá považovat za silnější než záruka soukromé firmy. Když se stát dostane do problémů, může zvýšit daně, zatímco firma své zákazníky nepřinutí kupovat dražší zboží jen tak.

Jsou dnes vůbec ještě země, jejichž dluhopisy mohou být vnímány jako bezpečný přístav? Měli by se investoři orientovat podle výše zadlužení státu?

RS: K "bezpečným" zemím vedle Německa dnes můžeme zařadit i Českou republiku. Trhy sem dokonce evidentně stále řadí i Japonsko, které má zadlužení vůči HDP zdaleka nejvyšší na světě. I Spojené státy mají míru zadlužení mnohem vyšší než třeba Česká republika.

Nejde totiž o absolutní výši zadlužení, ale o to, jak dluh roste a jak se země dokáže s tempem růstu zadlužení do budoucna vypořádat. Na rozdíl třeba od Řecka mají USA úplně jinou historii a politickou kulturu. Když půjde do tuhého, budou schopné provést potřebné reformy, aniž by to vyvolalo masivnější sociální nepokoje nebo dokonce občanskou válku.

Zájem o české dluhopisy, a také úspěch retailové emise tzv. spořících dluhopisů, je tedy poměrně logický.

RS: Důvody úspěchu emise dluhopisů pro občany jsou v zásadě dva. Zaprvé, stát nabídl občanům podstatně vyšší úrok než při běžných emisích. Chce mít diverzifikovanou bázi věřitelů a je ochoten za to zaplatit. Tím pádem představují tyto dluhopisy zajímavější alternativu k bankovním depozitům zejména pro větší investory. V případě krachu banky je garance státu u vkladů omezena na 100 tisíc eur, u dluhopisů stát garantuje celou částku. Druhá věc je ta, že udělali dluhopisům pro občany slušný marketing.

Jaké investice dnes nejvíce vyhledávají vaši klienti? Co jim vaše společnost může nabídnout?

RS: Většina investorů se drží velmi konzervativní strategie pravidelných investic. Díky tomu, že to děláme přes podílové fondy, můžou každý měsíc nakupovat aktiva za skutečně malé částky. Tato velmi opatrná strategie se hodí téměř pro každého. Dříve jsme hodně podporovali investice do českých dluhopisových fondů, ale ceny českých dluhopisů se za poslední dobu výrazně zvýšily, výnosy šly dolů, takže atraktivita už není taková. Alternativou jsou dnes strukturované produkty, tedy produkty s ochranou kapitálu, které nazýváme zajištěné nebo garantované.

Jak takové garance fungují?

RS: Tyto produkty jsou nastaveny tak, že klientovi garantují návratnost vložených prostředků. Navíc díky tomu, že se de facto předplacené úroky z celé částky zainvestují velmi agresivně, může investor při pozitivním vývoji dosáhnout podstatně vyššího zhodnocení než třeba u státních dluhopisů. Při extrémně negativním vývoji naopak ví, že dostane zpět minimálně svou vstupní investici. Jedinou podmínkou je to, že garant, tedy instituce, která vydala tento cenný papír, bude schopna dostát svým závazkům. Tím garantem nejsme my, bývá to většinou nějaká významná banka.

Nemůže to být zrovna v souvislosti se současnou situací evropského bankovního systému problém? O riziku, že některé bankovní instituce neustojí tlak trhů, jsme se už bavili.

RS: Je tu podstatný rozdíl. Když jsme mluvili o akciích, bavili jsme se o tom, že pokud se banka dostane do problémů, s největší pravděpodobností ji převezme stát a akcionáři přijdou zkrátka. Ale stát převezme i její závazky, takže akcionáři sice zkrátka přijdou, ale držitelé dluhopisů nikoli. Záruka státu tu funguje tím způsobem, že žádný evropský stát pravděpodobně nenechá svou velkou banku padnout.

Můžete investorům přiblížit nějaký takový konkrétní produkt?

RS: V naší nabídce je nyní produkt, který pro nás připravila banka Société Générale, matka Komerční banky. Jde tedy přesně o případ banky, o které se v poslední době mluví v souvislosti s řeckými dluhy, na druhou stranu je to velká retailová banka, kterou Francie navzdory vlastním problémům sotva nechá padnout. Produkt nabízí velký potenciál zhodnocení díky přímé 100% participaci na široce diverzifikovaném podkladovém indexu. Navíc díky tzv. "zaklikávacímu mechanismu" nezávisí výnos na tom, jak index dopadne na konci období, investor inkasuje nejvyšší hodnotu, která bude dosažena v průběhu 5 let.

V České republice se v poslední době mluvilo o změně zdanění cenných papírů. Jak se budou zdaňovat letos a jak příští rok?

RS: Zatím je to tak, že pokud držíte cenný papír déle než 6 měsíců, je výnos z prodeje osvobozen od daně. V poslední době se mluvilo o zrušení, nebo naopak prodloužení tohoto daňového testu, poslední zprávy ale jsou, že tato změna zákona byla pozastavena a bude platit šestiměsíční časový test. I kdyby tato novela prošla, nebude se to vztahovat na cenné papíry již nakoupené. Další změnou je, že by se do budoucna nově neměla zdaňovat dividenda.