6 důvodů, proč by byl Putin na odpis, kdyby Rusko nebylo Ruskem

Putin Rusko již delší dobu považuje za právoplatného člena světové ekonomické i politické elity, které vévodí Spojené státy, Čína a Japonsko. Rostoucí sebevědomí Ruské federace dokládá i nedávný výrok Putinova mluvčího, který na zářijovém summitu G20 před ruskými novináři údajně prohlásil, že "Británie je jen malý ostrov, který nikoho nezajímá". Podle světových politologů a ekonomů však existuje přinejmenším šest důvodů, proč by měl Putin své sebevědomí mírnit.

1. Armádní skanzen

Ruská armáda se ve srovnání s vojenskou vyspělostí Spojených států stále pohybuje v minulém století. V roce 2012 Putin sice v rámci prezidentské kampaně slíbil, že do armády napumpuje 770 miliard dolarů a dostane ji zpět mezi světovou špičku, takto rozsáhlá transformace ale bude trvat dlouhá desetiletí.

Než se tak stane, budou se ruští vojáci muset spokojit se zastaralými zbraněmi a omšelými komunikačními zařízeními, na které se nemohou plně spolehnout. Například během 12denního rusko-gruzínského střetu v Jižní Osetii museli někteří ruští generálové místo nefunkčních vojenských vysílaček používat civilní mobilní telefony. Je evidentní, že armáda v tomto stavu nemůže supermoderním technologiím ve službách Západu konkurovat a že by se Putinovi nemuselo provokování světových mocností vyplatit.

2. Nevyzpytatelný východ a venkov

Většina Evropanů a Američanů si pod pojmem Rusko představí Moskvu nebo Petrohrad. Lidé ale zapomínají, jak velké Rusko ve skutečnosti je. Za vše hovoří fakt, že Ruská federace prochází devíti (před úpravami z roku 2010 dokonce jedenácti) časovými pásmy a s rozlohou převyšující 17 milionů kilometrů čtverečních s přehledem vévodí žebříčku největších zemí světa.

V oblastech na východ od Moskvy byste navíc jen stěží hledali funkční infrastrukturu a efektivní politické řízení. A co by asi na otázky o současné ruské politické scéně odpověděl dvacetiletý mladík z odlehlé vesnice na východě země bez přístupu k internetu a (nezávislým) médiím? Zásadní a předem nepředvídatelný zvrat v uvažování ruského východu přitom může s rostoucí digitalizací země přijít prakticky ze dne na den.

3. Sílící opozice

Ruská opozice nemá lehký život, o tom není pochyb. Přesto ale odvaha známých tváří, které "novodobému ruskému carovi" odmítají poslušnost, stále roste. V nedávné volbě moskevského starosty sice již v prvním kole zvítězil s 51 % Putinův muž Sergej Sobjanin, jeho opoziční protivník Alexej Navalnyj však se ziskem 27 % ukázal, že se opozici nevyplatí podceňovat. Mnozí politologové s přihlédnutím k výsledku voleb upozorňují, že se politická situace v Rusku může za jistých okolností dramaticky změnit. Stačí, aby frustrace ruské společnosti přerostla únosnou hranici, a poměr hlasů může být v příštích volbách opačný.

4. Těžce zkoušená společnost

Špatné životní podmínky a celospolečenský problém závislosti na alkoholu radikálně snižuje věk dožití. Střední délka života se v případě ruských žen pohybuje kolem 69 let, muži umírají v průměru ještě o sedm let dříve. Zkušenosti z jiných zemí přitom ukazují, že v situaci, kdy se obyvatelé kvůli neuspokojivé společensko-ekonomické situaci nedožívají ani důchodu, je obtížné dlouhodobě setrvat ve vedoucí politické pozici.

5. Konec energetického zázraku

Ekonomický boom Ruské federace, který na konci 90. let nastal poté, co se země vzpamatovala z hluboké recese po pádu Sovětského svazu, se zdá být z velké části vyčerpaný. Růst ruského hospodářství byl prakticky celou dobu tažen energetickým sektorem v čele s národním gigantem Gazprom. Největší exportér zemního plynu na světě udělal z Putina a jeho politických spojenců bohaté muže, kteří se s vidinou dalších "podílů na zisku" národních firem naučili novodobé bratrské loajalitě.

Ekonomové i analytici se ale shodují, že se stále rychleji blíží konec ruského "zázraku". Gazprom podle odhadů operuje na nalezištích zemního plynu se zásobou na následujících 20 let. Pokud si však společnost bude chtít své výsadní postavení udržet, bude muset vynaložit velké úsilí do průzkumu nových ložisek v nepřístupných oblastech Sibiře a Arktidy. To s sebou samozřejmě přinese obrovské finanční výdaje. Sám Putin v červnu prohlásil, že energetický boom Rusku pomohl k silnému růstu. "Tato situace se v poslední době zásadně změnila a je evidentní, že neexistují žádná jednoduchá řešení, která by nepříznivý trend přes noc zvrátila," dodal.

6. Limitované hospodářství

Energetický sektor je nejenže nejsilnější, ale k nelibosti Putina a celého Ruska také prakticky jediný stabilní v celé federaci. Před čtyřmi roky se ruský finanční ústav Sběrbank ve spojení s kanadským výrobcem automobilových součástek pokoušel o akvizici německého výrobce automobilů Opel, avšak americká automobilka General Motors, které Opel patří, nakonec od záměru prodeje německé divize odstoupila a oznámila vlastní investici ve výši tří miliard USD.

Pokusy Ruska o vstup do automobilového průmyslu byly pouze dílčí součástí rozsáhlého programu, který v roce 2009 vyhlásil tehdejší ruský prezident Dmitrij Medvěděv. Zamýšleným cílem této ekonomické modernizace Ruska byla široká diverzifikace národní ekonomiky, a tedy snaha ukončit desetiletí trvající závislost ruského hospodářství na energetickém sektoru. Konkrétní výsledky jsou však stále v nedohlednu a synonymem Ruska zůstává zemní plyn, respektive Gazprom.