Jste přirození spořílci?

Zdravý penzista = bohatší penzista

Autoři studie sledovali, zda jsou lidé předurčeni k tomu, aby šetřili, a jakým způsobem přistupují ke své budoucnosti. Zkoumali, zda spoření na penzi koreluje s různými civilizačními návyky, jako jsou zapínání bezpečnostního pásu v autě, kouření, pití alkoholu, užívání drog, dodržování zdravé výživy, nechráněný sex nebo každodenní cvičení. Schopnost spořit silněji korelovala s tím, jestli se lidé snažili dodržovat zdravý životní styl (drželi diety, sledovali nutričních údaje z etiket a pravidelně cvičili), a méně s tendencí (ne)podléhat senzacím. Významnější roli nehrály ani další faktory jako úspěch v práci, věk, vzdělání, finanční gramotnost, pohlaví nebo národnost.

Jedna známá studie z šedesátých let zkoumala povahu dětí a jejich schopnost odolat bezprostřednímu pokušení. Dětem byl nabídnut jeden marshmallow s tím, že když vydrží a nesnědí ho do 10 minut, dostanou další. Některé odolaly, jiné ne, na základě čehož je vědci rozdělili do dvou skupin. Děti, které se zúčastnily studie, pak vědci pozorovali i během jejich života – a (ne)schopnost odolat bonbónu měla silný vliv na jejich budoucí výsledky. Z těch, kteří bonbónu už v dětství odolaly, se staly "spořílci", zatímco ty, které pokušení bonbón sníst nepřekonaly, se později ukázaly být chronickými "rozhazovači".

Podle studie je nejdůležitějším momentem, který určuje úspěch spoření na penzi, nástup do prvního zaměstnání. Lidé se rozdělují do dvou skupin podle toho, zda využijí zaměstnaneckých benefitů na různé možnosti spoření. U lidí, kterým jsou nabídnuty benefity zvýhodněného spoření, a nevyužijí jich, je pravděpodobnější, že budou mít problém spořit i v budoucnu. Naopak lidé, kteří si už jednou zvyknou dávat nějaké peníze stranou, to budou dělat až do konce života.

Finke rozdělil své respondenty na studenty "s jedním a se dvěma marshmallow". Ti se dvěma měli v úmyslu začít šetřit na penzi už ve svém prvním zaměstnání. Ukázalo se, že úmysl koreloval s tím, co se následně stalo.

Lidé, kteří dokáží přemýšlet hodně dopředu, jsou zpravidla těmi, co našetří hodně na důchod. Bohužel studie zatím není rozpracována tak jako ta o bonbónech marshmallow, takže Finke zatím nedokáže posoudit, zda studenti s úmyslem spořit skutečně na důchod našetří.

Úspory jsou funkcí časové preference

Důvod, proč je takový rozptyl v hodnotě úspor Američanů, nesouvisí s tím, že by lidé v něčem chybovali. "Dělají zkrátka to, co je činí nejšťastnějšími," říká Finke. "Někteří potřebují hned teď utrácet i za cenu toho, že jim pak nebudou stačit peníze v penzi."

Stát se různými způsoby snaží přimět spořit na penzi i ty, kteří nemají v žebříčku hodnot zajištění se na stáří na prvních místech. "Pokud byste to nechali na každém individuálně, bude variabilita úspor vysoká. Jedincům, kteří nejsou přirozenými spořílky, je idea povinného spoření proti srsti. Otázkou pro vládní politiky zůstává, zda situaci skutečně zlepší tím, že je ke spoření budou nutit."

Přirozeně rozhazovační lidé budou sice z "nuceného spoření" v přítomnosti nešťastní, v budoucnu ale nebudou vynaloženého úsilí litovat, když jim zbude více peněz na dosažení vytoužené životní úrovně. Je to o změně preference příjmů v čase.

Radou pro ty, co chronicky utrácejí, je nenosit s sebou příliš mnoho hotovosti. Cash se totiž mnohem snáze rozhazuje. Pokud neudržíte korunu a jste si toho vědomi, pak si založte účet s omezeným přístupem - znemožní vám to snadno spotřebovávat peníze. Vzpomeňte si na Odyssea, který se raději nechal připoutat ke stěžni, než by podlehl zpěvu líbezných Sirén.