Odhady jako disciplína tržních šarlatánů

I pasivní investoři odhadují, co se bude dít

Ve svém aktuálním blogu Larry tvrdí, že prognózování budoucnosti je šarlatánstvím. Argumentuje pasivním investováním do indexů bez jakýchkoli predikcí. U indexových investorů ale přitom prognostiku pozorujeme běžně. Tvrdí, že se nesnaží předpovídat trh, že to nechávají aktivním hráčům, pak ale vytáhnou sadu dat ze zpětného testování s "jasnými důkazy výkonnosti z minulosti" a radí na základě nich nakupovat nízkonákladové indexové fondy a nenaslouchat nikomu, kdo dělá předpovědi.

Další běžnou praktikou investorů do indexů je nadvážení či podvážení určité třídy aktiv vůči světovému mixu investic, samozřejmě opět zpravidla na základě minulé výkonnosti. I pohled do zpětného zrcátka (extrapolace minulých dat) je svého druhu predikce.

Všichni "indexátoři" se od světových vah odchylují, protože nikdo nemůže nakoupit všechna aktiva světa (ani by o ně nestál). Tyto odchylky z nich však dělají aktivní investory.

Trh prognostiků

Podle definice tvoříte předpovědi tím, že odhadujete, jaký výkon bude vaše alokace aktiv přinášet v budoucnu. Nezáleží na tom, zda se díváte na historická data a extrapolujete je, nebo vytváříte pravděpodobnostní scénáře. Všichni prognózujeme. Někteří slepě podle současných trendů na základě historie, jiní realističtěji s kalkulacemi a roztodivnými modely. Všechna portfolia se zkrátka tvoří na základě předpovědí a domněnek.

Budoucnost je extrémně obtížné předpovídat. Jak se říká, kromě daní a smrti není jistého nic. Žijeme ve světě pravděpodobností a musíme se s nimi naučit zacházet. Sestavovat portfolio je jako pokoušet se předpovědět počasí pro svatební den s ročním předstihem. Vyberete místo a termín na základě nízké pravděpodobnosti deště, ale pak stejně jen doufáte, že vám to vyjde. Není to tak, že kvůli přílišné obtížnosti meteorologických předpovědí naslepo zapíchnete prst do mapy, protože je to stejně všechno loterie.