James Knightley (ING): Když přijde ta správná akce, posílení bude skokové. A o to lidé nechtějí přijít
Nervozita z trhu ještě několik měsíců nezmizí, investoři budou chtít především ochránit své peníze. I proto se bude dále dařit bezpečným přístavům. Vedle nich ovšem patří k zajímavým volbám také měny velkých rozvíjejících se ekonomik, od nichž se dá již ve střednědobém horizontu očekávat posílení nejen vůči euru, ale i libře a americkému dolaru, tvrdí ekonom ING James Knightley.
Co teď radíte – shrábnout peníze a počkat si na alespoň trochu jistoty?
James Knightley (JK): Míra nejistoty je obrovská, na trhu proto panuje velká averze vůči riziku. Tradičním bezpečným přístavům se daří; americký dolar a americké dluhopisy, německé dluhopisy, se Švýcarskem spojená aktiva – o to vše je zájem. Ovšem je tu jedno velké ALE: Pokud se dočkáme té správné akce, dojde ke skokovému posílení, lidé nebudou chtít o něco podobného přijít. I proto se teď hodně těžko radí, jakou strategii zvolit.
A jak to vidíte vy, respektive z čeho v současnosti vycházíte?
JK: Podle mě je to teď hodně polarizované. Pokud se eurozóna rozpadne, bude to prostě katastrofa. Pokud přežije – a podle mě si právě to každý přeje –, pak se asi dočkáme akce, která vylepší i vyhlídky ekonomiky eurozóny, což trhy nastartuje. Prozatím ovšem stále platí, že je míra nejistoty obrovská. Zatímco akcie krizi celkem odolávají, dluhopisy na vývoj v posledních týdnech reagují hodně divoce.
Co se akcií týče, mám pocit, že investoři sázeli na to, že se prostě musí něco udělat pro záchranu eurozóny. Alternativou by byla katastrofa, která by vedla k tomu, že investoři stejně o všechno přijdou. Tak proč si nevsadit a nedoufat.
Až skončí krize v Evropě, akcie čeká býčí trh nevídaných rozměrů
Existuje v tuto chvíli strategie, která by umožnila investorům užít si léto? Zažít prostě týden nebo dva na dovolené bez toho, aby se hrozili, že se na trhu možná děje něco, co je připraví o peníze?
JK: Zajímavá otázka. Lidem teď podle mě jde hlavně o to, aby alespoň dostali zpět své peníze, nechtějí tedy nutně vydělat. Chtějí si být jisti tím, že budou mít na účtu po návratu z dovolené totéž, jako když odjížděli (kromě toho, co na dovolené utratí, samozřejmě). Proto budou stále v kurzu bezpečné přístavy, tedy dluhopisy největších ekonomik.
Jen si vezměte německé dluhopisy – výnos z dvouletého dluhopisu se nedávno propadl v podstatě na nulu. To potvrzuje, že lidem v tuto chvíli skutečně nejde o to vydělat, ale o to, aby své peníze měli někde bezpečně zaparkované. A tak to podle mě zůstane ještě několik měsíců.
Pokusme se podívat za tento horizont, zaměřit se na střednědobý výhled, kdy už nepůjde nutně jen o to uchránit investice. Co vám osobně přijde zajímavé?
JK: Jen obtížně by se hledaly důvody pro investice do eura, alespoň v krátkodobém horizontu. V nejbližší době je pravděpodobné, že euro oslabí, zejména vůči dolaru. Amerika totiž roste, což je povzbudivé. Dolar by z toho měl profitovat. Evropa neroste, je v recesi, a navíc hrozí rozpad eurozóny. Také hrozí, že Evropská centrální banka bude muset zasáhnout, což může znamenat snížení sazeb a další nakupování dluhopisů formou kvantitativního uvolňování. To by znamenalo více eur v oběhu.
Euro tedy bude nadále pod tlakem, během tří až šesti měsíců by se mohlo propadnout k 1,15 USD. Stejně tak podle nás euro oslabí vůči libře. Británie je totiž stále považována za bezpečný přístav. Zdá se, že růst zde bude v příštích několika letech přece jen o něco vyšší než v eurozóně.
Znamená to, že byste ve střednědobém horizontu sázel právě na libru?
JK: Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu podle mě budou všechny měny rozvinutých zemí pod tlakem. Jejich vlády totiž budou ordinovat restriktivní fiskální politiku, což bude muset kompenzovat uvolněná monetární politika. No a kombinace utažené fiskální politiky a uvolněné monetární politiky měnám příliš neprospívá. Proto si myslíme, že potenciál skýtají zejména měny velkých rozvíjejících se trhů. Tím mám na mysli asijské a latinskoamerické měny, například brazilský real. Tyto měny budou podle nás strukturálně posilovat, zatímco dolar, libra a euro budou strukturálně oslabovat.
Zmínil jste často diskutovanou Asii, respektive asijské měny. Kterým se bude dařit?
JK: Předpokládáme, že bude pokračovat posilování čínského jüanu. Jistě, Čína v poslední době zpomalila a objevily se jisté obavy o vývoj spotřebitelské poptávky. Mluví se však o možném stimulu, dalším snižování úrokových sazeb a tak dále, což by mělo domácí scénu znovu rozproudit. Můžeme se dočkat pokusu o nalezení jisté rovnováhy – nižší domácí sazby mohou oživit domácí poptávku, posílení měny by mohlo tento krok svým způsobem vykompenzovat. A něco podobného by pak mohlo ekonomiku stabilizovat.
A co další asijské měny?
JK: Asijské měny obecně vypadají zajímavě. V rámci dlouhodobého výhledu jsou teď totiž na poměrně nízkých úrovních. Počet obyvatel v Asii rychle roste a jde o relativně dynamické ekonomiky. To v praxi znamená, že budou růst nadprůměrně vysokým tempem, což je příslib vyšších úrokových sazeb. No a o tuto kombinaci příznivé demografie, rychlého růstu a vyšších sazeb se jejich měny budou moci opřít.
Předpokládám, že totéž platí i pro Latinskou Ameriku.
JK: Přesně tak. I tam roste počet obyvatel, a navíc posiluje i střední třída, která má chuť utrácet. To je příslib zvyšující se domácí poptávky, která bude ve středně- až dlouhodobém horizontu tlačit na růst úrokových sazeb. I v Latinské Americe by se proto měly objevit strukturálně posilující měny. Tamní ekonomiky se tomu zatím pochopitelně brání, tamní exportéři jsou totiž slabí. Ale postupem času na posilování měn přistoupí.
