LIBOR: Černá labuť, která překvapuje tržní neználky
V poslední době se hodně mluví o manipulaci klíčové londýnské mezinárodní úrokové sazby (LIBOR). Tyto manipulace ve své podstatě postihly prakticky každého, kdo tou či jinou formou přišel do styku s finančním trhem. Pokud jde o princip stanovování sazeb (zjednodušeně řečeno – dnes se z reportovaných sazeb vyřadí extrémy a zbytek se zprůměruje), moudřejší budeme v září, kdy v Basileji mají o budoucnosti LIBOR jednat guvernéři centrálních bank.
Vzhledem k tomu, že se na stanovování sazeb LIBOR podílejí i americké banky, vyšetřování manipulací sazeb se nevyhne ani Spojeným státům. Jako první na ráně budou Citigroup a JPMorgan. Toto vyšetřování však nepovedou pouze centrální banky, ale pokud možno nezávislé instituce, ideálně soudy. Centrální banky totiž nejsou v dané situaci nezávislý orgán, ale mají své vlastní zájmy.
Jaký mohl být zájem centrálních bank?
Je zde jeden dosah zkreslených sazeb, o kterém se dosud prakticky mlčí. Podívejte se na graf porovnávající LIBOR se sazbami Fedu. Korelace je s výjimkou podzimu 2008 prakticky dokonalá.
Zvýšená míra rizika je to poslední, co si centrální banky přejí. Nebýt uvedených manipulací, byla by tato korelace pryč. Jakýkoli nárůst volatility globálních úrokových sazeb by jen přispíval k růstu rizika na trzích, v případě vyšší paniky by se možná objevovaly až runy na banky.
Je tak nabíledni, že zmanipulované sazby LIBOR vyhovovaly centrálním bankám po celém světě, od Fedu po Bank of England. Že by proto centrální banky nereagovaly na signály ukazující na možnou manipulaci? Že by byl systém nastaven tak, jak byl, aby v případě potřeby bylo možné dostat sazby do požadovaných mezí?
Co je zatím z vyšetřování známo?
Citigroup je z manipulace sazeb obviněna i v Japonsku a již v lednu tam byla ze stanovování sazeb vyřazena. Německý regulátor BaFin začal vyšetřovat Deutsche Bank. Již probíhá vyšetřování švýcarských bank (konkrétně Credit Suisse a UBS) německými, respektive francouzskými orgány. Podobná vyšetřování již probíhají delší dobu i ve Spojených státech, první žaloby lze čekat ještě letos.
Jakmile budou posbírána potřebná data, lze očekávat vlnu žalob od klientů či nezúčastněných bank, které se budou cítit poškozeny zmanipulovanými sazbami. V tomto případě hrozí historicky největší vlna žalob na banky ze strany klientů. Taková, že banky mohou mít velké problémy ji ustát. Pokuta 450 milionů USD pro Barclays? To budou jen drobné, banky se budou snažit o mimosoudní vyrovnání.
K čemu mohou žaloby vést?
Tyto žaloby mohou směřovat nejen na banky jako finanční instituce, ale i na manažery či jednotlivé tradery v bankách, kteří zřejmě již něco tuší. V případě, že vyšetřovatelé v rámci probíhajícího vyšetřování narazí na další pochybné věci, mohou odstartovat zcela nová vyšetřování.
Jako pravděpodobný výsledek se jeví mnohaletá komplexní hloubková kontrola celého globálního bankovního sektoru, která přinese nové regulace. Je klidně možné, že na banky se za pár let bude pohlížet jako na "utilities", tedy podobnou optikou jako na elektrárny, vodárny a podobně, a to včetně aplikovaných regulací. Tyto nové regulace se mohou stát druhou nohou, na které bude stát k nepoznání proměněný světový finanční systém.
