Erik Nielsen (UniCredit): Pesimismus spojený s Evropou je přehnaný, "smart money" nakupují na periferii
Evropská periferie je nedoceněná. Evropa jako taková je teď pro investora zajímavější než Amerika, říká v londýnském rozhovoru pro Investiční web hlavní ekonom UniCredit Erik Nielsen. Potenciál Evropské unie je podle něj podkopáván její nejednotností, ale i tak Evropu čekají lepší zítřky. Možná ale v dvourychlostním uspořádání a bez Spojeného království.
Jak podle vás bude vypadat Evropa, až současná krize odezní?
Erik Nielsen (EN): Nepochybuji o dvou rychlostech, tedy dvou mírách integrace. To je směr, jímž se bohužel velice pravděpodobně Evropa vydává. Británie je pro Evropskou unii v tomto směru nepochybně největším problémem, ale Česko nezůstává příliš pozadu. Považuji to za nešťastné. I tak je ale podle mě pravděpodobné, že eurozóna najde nutný institucionální rámec, který umožní spolupráci a sdílení politik do míry, která zaručí udržitelnost měnové unie. Mimochodem, reformy, jichž jsme v Evropě svědky na národních úrovních, jsou fenomenální.
Navzdory kritickým hlasům řady svých kolegů jste tedy s tím, co Evropa dělá, spokojen?
EN: Pracuji jako ekonom již 25 let, dělal jsem pro Mezinárodní měnový fond a další instituce, ale nikdy jsem nezažil, že by nějaká země provedla tak zásadní, strukturální změny ve svém hospodářství, jaké nyní dělají Španělsko nebo Portugalsko (Řecko je, bohužel, trochu jiný příběh). To je z pohledu budoucího růstu velmi dobré, o tom není nejmenších pochyb. Proto jsem v dlouhodobějším výhledu optimistický, pokud se tedy celá unijní struktura udrží pohromadě. A já věřím, že ano.
Některé členské země ale s kurzem, který většina Evropy schvaluje, nesouhlasí.
EN: To znamená, že někteří zůstanou jaksi vně. Podle mě přitom už nyní nelze vyloučit možnost, že v Británii během několika let uspořádají referendum a země bohužel vystoupí z Evropské unie. Nemusíme z toho mít radost, ale když k tomu dojde, zkrátka to tak bude. Nedělejte si ale žádné iluze o tom, co takový krok znamená. Každá evropská země je malá, otevřená ekonomika. Jediné, čeho dosáhnete tím, že nejste ve hluboce integrované skupině zemí, které rozhodují, je, že se z vás stane země jako Norsko, v případě Británie Norsko bez ropy. Jinými slovy, budete akceptovat vše, co se v Evropě dohodne, ale nikdy nebudete u jednacího stolu, když se o tom bude diskutovat.
Jak velký problém to pro ty, kteří zůstanou vně nebo kteří zvolí pomalejší rychlost, bude?
EN: Nikdy to tak nebude tak dobré, jako když jste součástí skupiny, která rozhoduje. Politiku je nutné koordinovat. Pokud nechcete být součástí tohoto procesu, v pořádku. Je možné žít v izolaci, to ano, ale něco to stojí.
Řekněme tedy, že se Evropská unie rozštěpí, ale že se i díky tomu posune kupředu. Co to pro svět bude znamenat, jakou roli v něm Evropa v době pokrizové bude hrát?
EN: V mnoha ohledech bude Evropa nesporně velice důležitá. Vezměte si jen eurozónu v její současné podobě – co se podílu na globálním HDP týče, je srovnatelná s Amerikou se zhruba 20 %. Dalšího takového hráče by daly dohromady země skupiny BRIC. Ty se však neshodnou na ničem, snad jen na antievropském nebo antiamerickém postoji. Jinak jejich schůzky nikdy nic nepřinesou. To znamená, že budou Evropa i Amerika nadále hrát na globální scéně významnou roli.
Co konkrétně to bude znamenat pro členské země sjednocené Evropy, jaké výhody jim to přinese?
EN: Myslíte si například, že by si některá evropská země dovolila na Gazprom, což teď Evropa dělá? Nikdo, kdo má zdravý rozum, si přitom nemyslí, že je monopol v energetickém sektoru prospěšný, ale ani tak by to samotné Německo neudělalo. Nikdo by to neudělal. Dalším příkladem je spojení GE a Honeywellu, které zablokovala Evropská komise, podle mě správně, jinak by tito giganti zcela ovládli trh. Zakročit mohl jen celoevropský orgán, žádný evropský stát by něco takového sám nevládl. Navíc to není jen o ekonomice.
Co tím myslíte?
EN: Chceme, aby byl náš názor na lidská práva nebo ochranu prostředí ve světě slyšet? Nechápu, jak si nějaký Evropan může myslet, že není potřeba, aby svět o tom, co si o těchto věcech myslíme, věděl. V této oblasti podobně jako jinde platí, že pokud jednáme společně, máme na globální scéně hlas, zatímco samostatně jsou evropské země příliš malé. Pokud Evropa zůstane pohromadě, bude důležitá, jinak se na světovém fóru částečně prosadí možná Německo, jinak nikdo.
Kritici tvrdí, že Evropa možná má zajímavé myšlenky a hezké ideje, ale že nestíhá, pokud jde o byznys. Zdejší firmy nejsou tak agresivní, produktivní a podobně. Není to problém?
EN: Ona to není tak úplně pravda. Údaje za jeden rok toho zase tak moc neřeknou, ale pokud se zaměříte na celý cyklus, zjistíte, že je evropská produktivita zhruba stejná jako ta americká. Evropa roste dlouhodobě pomaleji především kvůli pomalejšímu růstu populace, Spojené státy mají vyšší porodnost a proudí do nich více migrantů.
Během deseti let, které předcházely krizi, eurozóna rostla stejně rychle jako Amerika, z čehož mimo jiné vyplývá, že produktivita byla víceméně stejná. Eurozóna během této doby měla na běžném účtu +/- 1 % HDP, zatímco Američané měli až 6% deficit. Kdo tvrdí, že je Evropa méně konkurenceschopná, nemá pravdu.
A co inovace? Často slýcháváme, že jsou Američané kreativnější.
EN: Když vezmete počet patentů, registrovaných a implementovaných, na osobu, má Evropa před USA velký náskok. O tom se moc nemluví, možná i kvůli tomu, že Spojené státy na globální scéně vystupují jako celek, ale také mají rychlejší růst populace, takže jejich HDP roste rychleji. To lidi občas mate. Pokud byste ale třeba 10 let před krizí vsadili na akcie, Evropa by vám – měřeno hlavními indexy – vynesla více než Amerika.
Vsadil byste si i nyní raději na Evropu než na Ameriku?
EN: Vsadil bych si na Evropu. Podle mě totiž dolar ve střednědobém horizontu oslabí, Fed bude agresivnější než ECB. Kdybych byl dolarový investor, případně investor, který prostě musí mít v portfoliu dolary, pak bych v Americe nakoupil nějaké akcie, ale hlavně nemovitosti. Ty jsou totiž nyní ve srovnání s historickými úrovněmi levné. Fed přitom říká, že bude do ekonomiky pumpovat peníze, dokud se hospodářství nepodaří nastartovat. Buď se mu podaří ekonomiku brzy oživit, nebo se začnou objevovat bubliny, které znamenají růst cen. Pravda, nákup nemovitostí není tak úplně snadný, chybí totiž nějaký hezký index, který by to investorům všechno uměl říci.
Na závěr se vraťme k Evropě. Vy jí věříte, většina lidí ne. Proč?
EN: Co se Evropy týče, myslím si, že jsou v jejím případě analytici, ale vlastně i běžní lidé zbytečně pesimističtí. Nejchytřejší hedgeové fondy, včetně těch amerických, přitom v poslední době skupovaly evropskou periferii. Ta je totiž nyní na základě ocenění "podstřelena" opravdu výrazně.
Fiskální útes bude jedním z hlavních témat online semináře s analytiky ČS. Přihlaste se ZDE:
