Andrea Ferancová: Kupujte levně a prodávejte draze. Nejen investorům, ale i v práci doporučuji mít boxovací pytel a krabici čokolády

Po 18 letech u jedné z největších českých makléřských firem ses rozhodla prodat svůj podíl a odstoupit ze všech funkcí. Co tě k tomu vedlo?

Chci prostě zkusit něco jiného, nového. Když je člověk tak dlouho v relativně stejném prostředí, začíná mít hodně zúžený pohled na věc. Mám v hlavě pět, šest nápadů, co nového a zajímavého bych mohla dělat, ale nechci to uspěchat. Každopádně to bude velká změna.

Takže si třeba založíš pekárnu?

To asi ne, v tom bych asi neuspěla. Baví mě budovat něco velkého a ne úplně jednoduchého.

Takže budovat, budovat a prodat, jako jsi to několikrát úspěšně udělala v minulosti?

Možná na konci i prodat, ale tohle nebývá můj cíl. Teď si jednoduše dám pauzu, vše dobře promyslím a vrhnu se do nového dobrodružství. Do té doby budu ještě trochu studovat.

Studentka Andrea Ferancová. Index které školy budeš nosit v kabelce?

Harvard Business School, takový speciální studijní program pro vybrané manažery. Harvard je pěkné místo, je tam hodně inspirativní prostředí. Už jsem tam několikrát byla. Jedinou nevýhodou je fakt, že neuvidím denně své děti, budu muset za nimi létat.

Jak se dá vůbec skloubit tak vysoká manažerské pozice, jakou jsi měla ve Wood & Company, s výchovou dětí?

Je to složité, ale jde to. Dá se kombinovat práce v kanceláři a home office. Je to o neustálé organizaci, time managementu, trpělivosti, pochopení okolí i štěstí, a to jak v životě, tak na lidi v blízkém okolí i práci. A samozřejmě je k tomu zapotřebí energie a nutnost smířit se s tím, že ne vždy bude vše na 100 %. Jednání, která před mým mateřstvím trvala obvykle hodinu a půl, jsem začala stejně efektivně zvládat za půl hodiny.

Zmínila jsi home office, tedy práci z domova. Nedávno se v médiích hodně řešilo, že se šéfka internetové společnosti Yahoo! Marissa Mayerová tento způsob práce rozhodla svým zaměstnancům zatrhnout. Co si o tom myslíš?

Home office není podle mě nějaké zlo, ale kdyby polovina zaměstnanců pracovala doma, firma ztratí svoji atmosféru a moc to asi fungovat nebude. V našem byznysu home office navíc ani moc nejde – kdo profesionálně obchoduje, musí mít přístup k věcem, k nimž se odněkud z chalupy nedostane.

Začínala jsi, stejně jako já, na pozici burzovní makléřky. Kde sbírat zkušenosti, co studovat a jaké předpoklady je potřeba pro tuto práci mít, aby byl člověk jednou tak úspěšný jako ty?

Začít a mít úspěch může skoro každý. Na vzdělání podle mě úplně nezáleží, ale při investování se hodí matematika. Z předpokladů je to především rychlost při vyhodnocování situací, co koupit a co prodat. Dnes si myslím, že jsem schopná po prvním rozhovoru s někým poznat, zda se na tuto práci hodí. Každý z nás má k investování trochu jiné dispozice.

Od makléřů to není daleko k burze. Rozhovor děláme pár kroků od té pražské. Té se však nyní snad po všech stránkách nedaří – hodnota akcií letos na rozdíl od řady jiných trhů klesá, objemy obchodů jsou historicky silně podprůměrné a žádné nové firmy na ni nevstupují. Kde je problém? A může se pražská burza někde pozitivně inspirovat?

V nejbližším okolí se úžasně chová především burza ve Varšavě, a to jak vůči emitentům, tak vůči veřejnosti. Management nesedí v kanceláři, ale intenzivně objíždí region a další významná investiční centra ve světě a snaží se o polském trhu zvýšit povědomí. Dělají "road show" pro širokou investorskou veřejnost, to je velice důležité.

Varšava je vzorem, o němž se v Rybné ulici neradi baví. Čím to je, že jsou ve Varšavě přibližně dvacetkrát větší objemy obchodů než v Praze?

Polsko je větší země a Poláci podnikavější než Češi, to jim samozřejmě nahrává. V Polsku je cílem každé slušné firmy dostat se na burzu, u nás, pokud se bavím s podnikateli, to řada z nich vidí jinak. Polsko má také objektivně lepší výchozí podmínky, ale jelikož znám "historicky" i jiné burzy – například v Budapešti, Bukurešti nebo Lublani –, vím, že ve Varšavě toho pro drobné investory a IPO dělají opravdu hodně.

Ty i tvoji partneři ve firmě jste unikátním příkladem burzovního přísloví "buy low, sell high". Mám na mysli prodeje a následné opětovné nákupy vlastních podílů ve firmě. Jak se vám to povedlo? A co vůbec říkáš na časování trhu – funguje?

Svou roli hraje samozřejmě štěstí, nedílná součást časování trhu. Pokud člověk není připraven, neodvedl kus práce a nemá jasný cíl, štěstí samo o sobě nemusí stačit. My jsme měli všechno, a štěstí v podobě načasování obchodů na období ekonomického neklidu nám navíc přálo. Nicméně na štěstí samotné se raději nespoléhám.

Jaký je podle tebe rozdíl v chování investorů a investorek?

Při investování je mnohdy rozumné jít proti davu, a jelikož jsou ženy při investování spíše v menšině, většinou s davem nejdou, což by jim obecně mělo pomáhat. Nelze to generalizovat, ale investorky jsou podle mých zkušeností obvykle opatrnější, méně riskují. Asi to má kořeny v dětství, v pohádkách, kdy Popelka i Šípková Růženka čekají na prince. Myslím si, že by ženy nemusely být vždy opatrné, odvaha k investování patří.

V poslední době sledujeme historické rekordy na akciích, nálada na trzích je velice dobrá. Jak dlouho to podle tebe ještě vydrží?

Všude je hodně volných peněz, protože jsou úrokové sazby dlouhou dobu skoro na nule. Proto dávají investoři přednost rizikovějším investicím, třeba akciím. Navíc se zdá, že se svět konečně oklepal z krize, což vidíme při pohledu na výsledky nadnárodních firem. V Česku ale, zdá se, krize stále ještě doznívá.

Jakým typům investic důvěřuješ? Dnes jsou populární různé strukturované produkty nebo certifikáty. Co si o nich myslíš?

S nimi souvisí hodně vysoké poplatky. Proto věřím "čistým" investicím, tedy akciím a dluhopisům. V případě fondů vybírám spíše podle manažerů, než jen podle statistik výkonnosti v posledním roce. Rozumnou volbou jsou také indexové fondy (ETF), ty mají podle mě velkou budoucnost.

Vašimi klienty jsou hedgeové fondy, které byly vždy považovány za nejschopnější hráče na trzích a dokázaly vydělávat za každého burzovního počasí. V posledních letech ale vůbec nezáří, jejich výnosy překoná nejeden klasický podílový fond. Čím to je?

Nedávno jsem četla knížku o tom, jak se ekonomika nedá vůbec předvídat. Trh je globalizovaný - vlivů je nepřeberně. V Číně například spadnou akcie o 5 % a ráno na parketu pražské burzy přijde výprodej, který nikdo tak úplně nechápe; je za tím nějaký lidský faktor, nebo snad ekonomický?

Vaše firma má klienty z Wall Street nebo ze City. Jak se na Česko dívají?

Naše ekonomika se nedostala do tak velkých problémů jako západní Evropa, například zadlužení je nízké. Mladé trhy jsou na tom dnes v mnoha směrech lépe než ty vyspělé, ale žijeme v propojeném světě, takže se nás problémy vyspělých trhů dotýkají a budou nás dále ovlivňovat.

Co říkáš lidem v hospodě, když se tě zeptají, jak a do čeho by měli začít investovat?

Podobné rozhovory v mém případě probíhají spíše na pískovišti než v hospodách (smích). Nerada na to odpovídám, je to hodně ošemetné. Hlavně se jim snažím vysvětlit, že investování je vždy risk, že musejí být připraveni na to, že o peníze přijdou. Na jejich otázku odpovídám otázkami. Klíčové je diverzifikovat, mít fondy, akcie a hotovost. Lidé čekají "zaručenou" radu, která ale neexistuje. Když radím profesionálnímu investorovi, vím, že si uvědomuje riziko a chápe, že se situace mění.

Jak se za poslední dvě dekády změnil svět makléřských firem?

Byznys obchodníků s cennými papíry zažívá dva velké trendy. Obchodování se hodně elektronizuje, což tlačí na marže obchodníků. Navíc jsou burzy stále otevřenější a nabízejí členství velkým bankám a investičním společnostem. V důsledku toho mohou klienti na burzy přímo, takže makléřské firmy musejí hledat další možnosti, například fondy a zámožné individuální investory, a to jak v našem regionu, tak v USA nebo Spojeném království. Je tudíž možné nabízet služby investorům, kteří přímo rozhodují, co udělají se svými penězi. Touto cestou jsme šli i my. Prvotní investice byla vysoká a dostali jsme se do červených čísel, nicméně se ukázala být správná a vrací se – v současnosti přibližně 60 % tržeb plyne právě od těchto nových klientů.

To je jedna cesta, ale proč jste raději nešli cestou "retailu", tedy využití silné značky a nabízení služeb drobným českým investorům?

Samozřejmě jsme tuto možnost zvažovali. Naše firma byla ale vždy zaměřena na institucionální investory, což jsme se rozhodli neměnit. Navíc v "retailu" je hodně velká konkurence. Výnosy z jednoho velkého klienta, třeba fondu, jsou často stejně vysoké jako ze stovek drobných investorů.

Jak se s odstupem času díváš na komunikaci makléřů a analytiků s novináři?

Některé makléře a analytiky baví vyměňovat si informace a názory s novináři. Jeden to má rád, jiný je z toho nesvůj. Na obhajobu těch k novinářům ne úplně vstřícným mohu jen říci, že komunikace s médii zabere mimo jiné i hodně času.

To je pravda, ale přínos z hlediska PR tu "námahu" podle mě několikanásobně firmě vrátí. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že vaši burziáni byli po obsahové stránce vždy dobře připraveni. Mimochodem, máte na dealingu ještě ten boxovací pytel?

Ano, pytel tam stále je. Možná by bylo dobré ho pomalu vyměnit, už je dost obouchaný (smích). Občas jsme si s kolegy nebyli jisti, jestli se u něj někteří zastavují a "upouštějí páru" spíše ze soukromých, nebo z pracovních důvodů. Nicméně boxovací pytel v práci vřele doporučuji, a k němu navíc krabici čokolády pro jemnější nátury.

Rozhovor byl připraven pro Investiční magazín.