Fiskální útes v USA může poslat akcie prudce dolů po šikmé ploše
Neshody ohledně státního rozpočtu v USA se mohou projevit poklesem růstu HDP. Snížení ekonomické aktivity bude mít za následek pokles zisků firem i jejich hodnoty. Jaký vliv bude mít na trhy případné zvýšení daní?
Pokud se americký Kongres a prezident Obama do konce roku neshodnou, budou čelit Spojené státy 1. ledna 2013 pádu z "fiskálního útesu". Ten vzniká kombinací ukončení programu daňových škrtů, nižších podpor v nezaměstnanosti, vyššího zdanění příjmů a snižování výdajů, které automaticky vstoupí v platnost. Problém nastal loni, když se Kongresu nepodařilo najít dlouhodobou shodu a konečnou podobu amerického státního rozpočtu.
Nepříjemnou stránkou fiskálního útesu je negativní vliv na růst HDP v roce 2013, a to pokles o 3,5 až 4,0 %. Americká ekonomika roste 2- až 2,5% tempem, takže pokud nedojde ke kompromisu, ocitnou se v příštím roce Spojené státy v recesi.
Proč je to důležité?
Jaký by měl propad HDP vliv na akciové trhy? Je to jednoduché: Odhaduje se, že 1% změna HDP znamená změnu zisků firem v rámci indexu S&P 500 o 5 až 7 USD za rok. To je potřeba vynásobit cenou, kterou za tento zisk zaplatíme. Poměr P/E je nyní zhruba 15 a každá 1% změna HDP by znamenala zvýšení/pokles indexu S&P 500 o 75 až 105 bodů. Jednoduše řečeno, nejhorší scénář, tedy 5% propad ekonomiky, by indexu ubral 525 bodů. To by znamenal propad akciových trhů zhruba o třetinu!
To však mluvíme jen o penězích. Reálná ekonomika by v případě Obamova znovuzvolení propadla o další 2 % kvůli vyšším daním, nižším odpočtům daní pro zaměstnance a podobným krokům (úsporná opatření = nižší růst). Navíc by Obama díky svému silnému léku na krizi potřeboval někde sehnat místa pro dalších 800 tisíc lidí.
Historická paralela
Zajímavá je také historická paralela. V podobné situaci se totiž ocitl už v roce 1937 americký prezident Franklin Delano Roosevelt, když po svém rozsáhlém programu New Deal potřeboval nastolit "prozíravou rozpočtovou politiku". Roosevelt nakonec zvýšil daně tak, že se trh propadl o 50 %.
Také 30. léta byla pro tehdejší politiky něčím "mimořádná". Zdá se to jen mně, nebo bylo mimořádných let více než těch normálních, především v poslední době? Nezní to moc logicky. Proč? Dluhové problémy nemůžeme vyřešit tím, že budeme generovat další dluhy. Navíc cesta k prosperitě nevede skrze vyšší zdanění každého z nás.
Je potřeba sec více zaměřit na mikroekonomiku
Fiskální útes, evropská dluhová krize, zpomalení čínské ekonomiky. Zdá se, že se problémy světové ekonomiky hromadí. Vše lze vyřešit stejným způsobem – potřebujeme více mikra!
Díky otevřenějším trhům, větší konkurenci, rozsáhlejším reformám, pobídkám a nižším daním by se rekordní úspory soukromého sektoru mohly přesunout z mrtvých státních dluhopisů k rizikovému kapitálu. Tím by se vytvořila nová pracovní místa, podpořily by se inovace i jednotlivé firmy. Mikroekonomiku představují soukromé osoby, které přežijí jakoukoli krizi díky své prozíravosti a logice, a také miliony podniků, které denně dělají vše proto, aby byly ziskové a produktivní. Naproti tomu makroekonomiku tvoří všechny chyby založené na politice protahování a předstírání.
Vše spěje k dohodě, ovšem ta je špatná
Spojené státy i tentokrát jen těžko přiznají své rozpočtové problémy, a to navzdory závažnosti celé situace. Politická situace je až příliš komplikovaná. Politici se nakonec dohodnou, což bude ale pravděpodobně z dlouhodobého pohledu špatná zpráva. Zároveň to bude znamenat další průtahy a Američany to bude stát přinejlepším "jen" 1 % HDP.
Právě proto jsme velmi konzervativní, co se výhledu vývoje akciových trhů a rizik do konce roku 2012 týče. Čtvrtý kvartál je obyčejně nejsilnějším obdobím roku a obecně se tvrdí, že trhu se v roce voleb daří lépe než jindy. Ovšem nikdy se ještě před volbami nemusel řešit fiskální útes. Volby jsou skoro hotovou věcí: Obama spíše ztratí, než aby Mitt Romney vyhrál.
