Dolarů se zbavuje už i Japonsko. Světová měnová válka odstartovala
Čína přestává používat dolar, kde je to jen možné. Na vyloučení dolaru ze vzájemného obchodu se Čína domluvila i s Japonskem. Má to logiku - Čína je největším japonským obchodním partnerem, větším než Spojené státy. Čím více zemí se bude řídit tímto příkladem, tím hůře pro Spojené státy.
Účast Japonska však dodává tomuto hnutí nový rozměr. Dosud nebylo považováno za nepřítele Spojených států, a lze tedy předpokládat, že se k tomuto kroku opravdu primárně uchýlilo z ekonomických důvodů. Proto je krok Japonska tak významný. Cílem je snaha o snížení vlivu kurzových pohybů.
Postranní úmysl lze podle mě spatřit v signálu směrem ke Spojeným státům, že se éra jejich dominance pomalu chýlí k závěru. Když prohlášení tohoto druhu vydá Írán, hodně investorů si řekne, že to dělá čistě z politických důvodů, "Spojeným státům na truc". Tento pohled v případě Japonska nehrozí.
Nezanedbatelnou skutečností je i fakt, že Japonsko loni v prosinci oznámilo program nákupu čínských vládních dluhopisů. Tato skutečnost bude tlačit na posílení čínské měny. Pro Japonsko to bude zase vítaná možnost diverzifikace devizových rezerv, které jsou druhé největší na světě (aktuálně kolem 1,3 bilionu dolarů). Otázkou zůstává objem investice. Japonsko mělo v loňském roce první deficit obchodní bilance za posledních 30 let.
Tato revolta vůči dolaru však není jediná. Čínští výrobci přestávají pomalu za své produkty akceptovat dolary, začínají požadovat platby ve vlastní měně. Podle analýzy publikované Barclays Capital by tyto platby mohly jen britským obchodníkům přinést úsporu 8 % a řada společností toho ve 3. čtvrtletí loňského roku využila. Data za čtvrté čtvrtletí ještě nejsou k dispozici, ale lze čekat pokračování (ne-li zesílení) tohoto trendu. Zejména šlo o společnosti s vlastními pobočkami či výrobními závody v Číně.
Toto je potenciálně úplně největší ohrožení pro dolar, i když zatím v počáteční fázi. Kdo bude chtít i nadále odebírat jejich zboží (a nebude mít srovnatelnou alternativu), bude se muset přizpůsobit. Případné posílení žen-min-pi (jüanu), dlouhodobě vzývané americkou stranou, by v takovém případě mohlo sloužit jako iniciátor inflace ve Spojených státech. Navíc tito odběratelé sotva budou držet své likvidní prostředky v dolarech, ale přejdou na čínskou měnu. K částečné držbě čínské měny místo dolarů budou pak donuceny i společnosti jako Walmart.
Proč teď?
To je jednoduché – protože Evropa a Spojené státy mají svých starostí dost. Nemají čas ani sílu reagovat na tyto na první pohled drobné kamínky vypadávající z hráze. Zadělávají jen ty největší díry (viz Írán). Ale větší množství malých děr může hráz během času rozložit. Slušně velký vypadnuvší kámen je obchodování ropy za zlato. I když, to není kámen, já bych to spíše přirovnal k balvanu.
Kam to celé směřuje?
Jsme svědky rozjíždějící se velké měnové a finanční války. Ač nejde o "klasickou" válku, rozhodně nebude vedena v rukavičkách. Mediálně nejsledovanějším bojištěm této války je dnes bezpochyby Írán. Ačkoli to tak není nazýváno a jeho projektu "ropa za zlato" se dostalo minimální publicity.
