Boguslawa Skowronski (Nomad Fund): Varšavská burza a skupina CEECEG se nespojí. Vídni chybí hlad po úspěchu

V poslední době se hodně mluví o možnosti fúze nebo institucionalizované spolupráce mezi Varšavskou burzou a skupinou CEECEG, kam patří i BCPP. Co si o tom myslíte?

Podle mě k tomu nedojde. Pokud vím, před asi půl rokem došlo k revizi celé věci a ukázalo se, že spojení příliš nedává smysl. Abych byla upřímná, nevím, co by na tom bylo výhodné. Polsko podle mě udělá nejlépe, když zůstane samostatné, když věci bude dělat po svém, jinak. Organizace jeho trhu je totiž odlišná – Varšava je mnohem více o akciích a méně o dluhopisech. Vídeň má navíc jiné zkušenosti. Proto si nejsem jistá, že v tomto případě existují významné synergie.

Varšavě se v poslední době vede celkem dobře, co se zobchodovaných objemů týče, zatímco Vídeň i skupina jí vedená jdou v tomto směru dolů. Co v této oblasti čekáte?

V Polsku vláda změnila zákon, který donedávna zajišťoval pravidelný přísun peněz do penzijních fondů, což je nepříjemné. Fondy již nemají tolik kapitálu, což podle mě bude mít na Varšavskou burzu dopad; snad ale ne příliš dramatický. Jsou zde totiž tři zdroje kapitálu – soukromí investoři tvoří zhruba 30 % a mezinárodní investoři zhruba 50 %, zbytek jsou polské instituce. Třetí skupinu přitom tvoří penzijní fondy, podílové fondy a individuální účty. Varšavská burza má tedy několik zdrojů kapitálu a v zemi jako takové je docela dobré prostředí, díky kterému si firmy chodí na burzu pro peníze. To investora zajímá, protože to znamená, že na takové burze může vydělat.

Jinými slovy, zestátnění polských penzijních fondů by postavením ani potenciálem Varšavy nemělo zahýbat. Co čekáte od dalších trhů v regionu, zejména pak skupiny CEECEG?

O Polsko se příliš nebojím, podle mě mají investoři s Varšavskou burzou dobré zkušenosti. Nedávné změny zákona o penzích to sice trochu zakalily, věci přibrzdily, ale strach nemám. Co se dalších zemí v regionu týče, podle mě Vídeň prostě nemá kuráž ani vizi na to, aby se proměnila v opravdu významný kapitálový trh. Nedočkala jsem se od nich žádného prohlášení, žádné vize nebo jejího náčrtu, která by mě přesvědčila o tom, že je tu někdo skutečně hladový po úspěchu, kdo chce tento trh opravdu rozvinout. Mám pocit, že to vzdali, že jsou pasivní, spokojení s tím, co mají.

Znamená to, že ve Vídni, Praze, Budapešti a Lublani z vašeho pohledu v tuto chvíli nic zajímavého není, nebo tu přece jen najdete tituly, které investory mohou potěšit?

Jsem si jistá, že tam jsou dobré společnosti. Na zmíněných trzích se obchodují velké korporace, což pro investora se zájmem o stabilitu může být zajímavé. Určitě mají potenciál, rozhodně je to lepší než peníze ukládané na bankovní účet. To ale neznamená, že tyto trhy nabízejí mladším společnostem, středně velkým firmám, možnosti dojít si pro kapitál. A právě na to je potřeba se zaměřit. Z jakých zdrojů by jinak měl kapitál přicházet?

Zaměřme se na Česko. Co vás osobně nyní na českém trhu zajímá?

Podle mě je v Česku stále možné najít velice kvalitní rodinné firmy, které mohou těžit ze vstupu na burzu. Tím mám na mysli i burzu v Praze, navzdory jistým výhradám, které jsem zmínila. Stále si myslím, že se listing na českém trhu vyplatí. Faktem ovšem je, že je nyní v Praze obchodováno minimum malých a středně velkých firem. To může zájemce o vstup na burzu odradit.

Některé společnosti proto uvažují o listingu v zahraničí, například v Londýně.

Jistě, mohou uvažovat o velkých trzích, o Londýně a dalších, ale na nich budou jednou ze čtyř, pěti tisíc společností. Pokud pocházíte z Česka nebo z Polska – pokud tedy nejste skutečně velká firma –, je až příliš jednoduché si vás nevšimnout nebo na vás zapomenout. Pokud investor neumí pořádně vyslovit ani jméno vaší společnosti, pak si vás asi nezapamatuje. Obecně bych tedy řekla, že má smysl uvažovat o místních trzích. A Varšava je podle mě v regionu střední a východní Evropy tím nejlepším trhem.