Přijde další akciový vrchol?

David Rosenberg z Gluskin Sheff má historii rád. Ještě raději si historické události a pravidelnosti ve vývoji tržních i ekonomických indikátorů označuje v grafech. Jistě dobře ví, že z toho nelze dělat závěry, které by stály za uhoření ruky, ale i tak nyní tvrdí, že americké akcie ještě neřekly poslední slovo. Tedy poslední směrem nahoru.

Na pomoc si bere známou "pravdu" legendárního stratéga Boba Farrella z Merrill Lynch, který tvrdil, že investorská veřejnost začíná naplno nakupovat až v době, kdy jsou ceny na vrcholu, a naopak se nákupů bojí, když jsou akcie levné. To je ostatně na trhu celkem rozšířená myšlenka. "Zapojení se veřejnosti do probíhající akciové rally ještě zdaleka nedosahuje té míry, která je typická pro cenové vrcholy, po nichž přichází bolestivé vystřízlivění," říká Rosenberg.

Jak poznat vrchol?

To se také často ptám. Zrovna na akciovém trhu je to docela složitá disciplína, to poznávání, možná těžší než na třídním srazu. Rosenberg si ale bere na pomoc burzovní almanach. "Podívejte se zpětně na dosavadní tržní cykly. Zjistíte, že maxima dosažená v souladu s ekonomickým vývojem, řekněme fundamentálně vysvětlitelné vrcholy, byla zpravidla o něco později překonána druhou vlnou akciové rally," píše ve své aktuální zprávě. "Trh zkrátka často vytváří dvojité vrcholy."

Proč? I proto, že v první vlně vydělají ti, kdo mají na trhu zásadní slovo - velké banky a investiční společnosti včetně velkých hedgeových fondů -, zatímco drobní investoři se drží z větší části stranou. "Pak zpravidla dojde ke korekci v souvislosti s tím, že tito velcí hráči prodávají, aby své zisky takzvaně realizovali. Pak teprve začnou houfně nakupovat drobní investoři, široká veřejnost, a vyženou akcie na nový, většinou vyšší vrchol. Přece se neošidí o účast v tom krásném býčím závodě," pokračuje ekonom.

Protože ale tato druhá vlna nemá zmíněný fundamentální základ, je spíše psychologicky poháněná. Zpravidla je udržována při životě velkými tituly, které jsou klientům doporučovány pro své solidní fundamenty. Trh se ale zužuje a zdražuje stále méně jednotlivých akcií. Dojde k obratu a nevyhnutelný propad bývá ještě hlubší než ten první. A po něm opět nastoupí "smart money" a nakupují "ve slevě".

Na současnou rovnici vzorečky neplatí, má nové neznámé

Asi by se našla řada výjimek na různých trzích, historie se nikdy neopakuje přesně, celkově bych ale uvedený Rosenbergův výklad přijal. Nebýt toho, že si nemyslím, že aktuální akciová rally, na americkém nebo německém trhu trvající přes pět let, je od začátku poháněna především fundamentem.

Ano, kondice ekonomiky v Evropě i za oceánem se jistě zlepšila, ale třeba americké akcie jsou o celou čtvrtinu výše než na vrcholu předchozího tržního cyklu, zatímco například zaměstnanost se sotva vyšplhala na obdobnou úroveň. (Německo je trochu jiný případ, to těžilo ze slabého eura díky svým vývozcům, ECB byla donedávna v opatřeních na podporu ekonomiky přece jen méně akční než Fed.) Když není naplněna premisa, že první akciový vrchol je podložený fundamenty, nelze ani vyvozovat, že se podle historického vzorce zopakuje i následek. Trh tak teoreticky může růst nečekaně dlouho, i současné valuace, byť vyšší než historický průměr, ještě mají celkem dost prostoru pro růst.

Psychologie trhu se ale může ukázat jako nejmocnější faktor, investorské chování a investování obecně je primárně o ceně. Indexy se zkrátka vyšplhaly vysoko, "smart money" už cestou jistě sesbíraly velkou porci zisků, takže to mohou udělat znovu. A veřejnost, tak často označovaná profíky za hloupé stádo, se tedy může nechat zlákat k účasti na býčí hostině. Možná zjistí, že má na talíři jen porci trochu červivé medvědí kýty s vypáleným cejchem Fedu, ECB nebo Bank of Japan.