Potenciál Afriky: Třeba i sázka na krásu subsaharské střední třídy

Násilné protesty proti karikaturám proroka Mohameda v Nigeru a dalších bývalých francouzských koloniích, pokračující, i když už trochu zaprášený boj s ebolou na severozápadě subsaharské Afriky nebo obavy z občanské války v Libyi a Egyptě. Důvodů, proč investoři nejen z Česka Afriku vesměs ignorují, je na první pohled více než dost.

A právě první pohled je důvodem, proč navzdory potenciálu kontinentu nečekám dramatické čelem vzad. Média, prostřednictvím kterých si drtivá většina lidí dělá o světě obrázek, o Africe informují schématicky, prizmatem syndromu pučů a zemětřesení, použiji-li akademický žargon. Polopaticky řečeno, ve většině redakcí převládá názor, že vystoupit ze zajetých kolejí je riskantní (č)i náročné. Kontinent se tak ve zpravodajství objevuje jen tehdy, když jím otřásají katastrofické události. Navíc média často o 54 zemích informují jako o "Africe", což ilustruje rozborka článků britského Guardianu (který stále patří mezi ty vnímavější).

Nesporné úspěchy mnoha afrických ekonomik se tak povětšinou slévají se začarovaným kruhem bídy, korupce a nenasytných elit, kterým status quo vyhovuje. Zejména v Česku, kde si mnozí během krize hlasitě stěžovali na neschopnost globálních finančních center rozlišovat mezi Budapeští a Bukureští, tento přístup působí paradoxně. (Ponechávám stranou, že si většina analytiků našeho regionu jednotlivé země nepletla. "Nejsme úplní blbci," řekl mi v Londýně doslova jeden z nich a přesvědčil mě o tom.) Afrika je přitom druhý největší kontinent a Evropu by svou rozlohou zvládl pojmout bezmála třikrát.

Afrika dlouhodobě dodává většinu zemí do světového žebříčku deseti nejchudších, v roce 2013 ji od monopolizace pořadí uchránil Afghánistán. Stejně tak je ale domovem většiny z desítky nejrychleji rostoucích ekonomik posledních let. Časté zdůrazňování toho, že z nízké základny se dobře roste, má jistě něco do sebe, při důkladnějším zkoumání dat se ale ukáže být asi tak stejně relevantní jako články o "Africe". Zatímco některé země stále sázejí na jednu komoditu či investora, mnoha jiným se podařilo diverzifikovat a položit základy udržitelnému růstu. A právě udržitelnost či odolnost, nikoli to, z jaké úrovně ekonomika roste, by měly investory zajímat.

Ostrou zkouškou odolnosti řady afrických lvů se stal loňský kolaps cen ropy a surovin obecně. Když se stalo něco podobného v letech 1998 až 1999, slušně rozjeté ekonomiky dostaly ránu – nigerijská naira například ztratila 80 % hodnoty. I loni deset afrických měn přišlo o více než 10 %, žádný kolaps se ale nekonal. Africký průmysl totiž drží tempo s hospodářským růstem a služby ho překonávají. Jinými slovy, v zemích jako Nigérie nebo Keňa ekonomika stojí na několika pilířích. Pokud tedy jeden selže, může dojít k výkyvu, v delším horizontu ho ale ostatní zastoupí, což dokazuje i vývoj na burzách.

Právě zmíněná Nigérie, respektive loňský propad její burzy, potvrzuje, že jednotlivé africké ekonomiky potkají na cestě k úspěchu mnoho výmolů. Dvojnásob tak platí mantra o potřebě diverzifikovat a/nebo si najít zkušeného průvodce. A právě zde je možné narazit. Navzdory potenciálu velcí investoři – podobně jako média – kolem Afriky povětšinou jen tancují. Přesto existuje několik institucionalizovaných cest, které mohou tamní investiční příběh přiblížit. Příkladem je T. Rowe Price Africa and Middle East Fund, který mimo jiné sází na nejúspěšnější africké výrobce a poskytovatele služeb, jako jsou Naspers a Aspens Pharmacare.

Alternativní možností sázky na probouzení Afriky a tamních spotřebitelů – těch bude v produktivním věku za čtvrt století více těch než čínských a indických – je nákup akcií jedné z globálních společností, které už na kontinentu zapustily kořeny. McDonald's, Nestlé a další si už udělaly své domácí úkoly a vědí, kde se odehrává to nejzajímavější a jak rizika spojená s jednotlivými ekonomikami správně namixovat a vyvážit. O něco podobného se snaží i francouzská společnost L'Oréal, pro kterou by právě úspěšné africké a asijské ekonomiky měly být zárukou další miliardy zákazníků, kterou chce do roku 2020 získat.

L'Oréal se již nyní může spolehnout na třísetmilionovou střední třídu v (opomíjené) subsaharské Africe, která by do roku 2060 měla nabobtnat na miliardu lidí. Trh s krásou v Africe byl přitom už v roce 2012 ohodnocen na sedm miliard eur, k nimž se má každý rok přidat 8-10 %. A do třetice, dlouho těžko prostupná houšť regulí a bariér, která odrazovala zahraniční firmy, v mnoha zemích mizí. Světová banka proto zařadila hned 16 subsaharských ekonomik mezi 50 těch, které loni přijaly vůči byznysu nejvstřícnější opatření; Rwanda je v žebříčku "Ease of Doing Business" výše než třeba Itálie.

Navzdory tomu, že některé státy existují v podstatě jen na papíře (Demokratická republika Kongo) a další jsou společně se Severní Koreou odstrašujícími ukázkami stále existující totality (Eritrea), má "černý kontinent co nabídnout. Investorům stačí vymanit se z rámce standardně servírovaných "pučů a zemětřesení" a přestat uvažovat o "Africe".