KONTEXT: Černá labuť populismu aneb Proč (dnes) sledovat politiku
Italské volby vrátily na tržní scénu strašáka populismu. Země, kde je nestabilita vlád standardem, nicméně není jediná, o níž by měli investoři v této souvislosti uvažovat. Antisystémové strany vítězí kupříkladu i v regionu střední a východní Evropy, a to paradoxně v době, kdy se mu ekonomicky daří. Nejen proto KONTEXT nabízí stručný pohled na příčiny a možné důsledky tažení proti systému.
Popularita antisystémových stran je na historickém maximu (měřeno od doby, kdy má něco podobného smysl). Výrazné úspěchy přitom sklízejí od poloviny 90. let, kdy v důsledku globalizace na steroidech začala střední třída na západě ztrácet dech.
Eroze významu času a prostoru prospěla většině světa. Stagnací či relativní ztrátou na ni doplatila střední třída v USA a západní Evropě, ukazuje "slon" Branka Milanoviće. Ten je proto často využíván k vysvětlení "Trumpa", brexitu a podobných fenoménů.
Kritici establishmentu vítězí i tam, kde by lidé měli být spokojeni. Z patnácti zemí střední a východní Evropy, která nepochybně těží z globalizace a zapojení do EU, vládnou populisté v sedmi, ve dvou dalších se podílejí na vládě a ve třech jsou hlavní opozicí.
Populisté se ve stále větší míře prosazují i v Česku. Lidé si u nás užívají rekordní zaměstnanosti a solidního růstu mezd, ale zároveň v parlamentních a prezidentských volbách hlasují proti chlebodárnému systému (podobně jako v Maďarsku a Polsku).
Co přijde, až se hospodářský cyklus překlopí do fáze útlumu? Populisté většinou sílí v době, kdy se ekonomice nedaří. Hrátky s referendem v Česku nebo ústavní změny v Polsku v tomto kontextu vypadají divoce a investoři by je neměli ignorovat.
