Tři akciové jistoty v prostředí, kde si nemůžete být jistí skoro ničím

Co jsem se za ty roky naučil o trzích, primárně těch akciových? Může to znít hloupě, ale je toho opravdu málo, co bych se opovážil tvrdit s jakoukoli větší mírou jistoty. Většinu peněz v rámci akciového portfolia držím v indexových fondech a ETF, na jednotlivé akcie si troufám výjimečně (poučen z předchozích nezdarů). Uvědomuji si, že fajn výkonnost akcií v době povětšinou nízkých sazeb, rostoucích dluhů a zvyšování peněžní zásoby není žádná konstanta. Jak jsem zmínil v úvodu, všechno se může změnit. Klidně hned zítra.

Viděl, přečetl a vyslechl jsem ale snad dost na to, abych neztrácel nervy, když se trhy rozkymácejí a akcie ztratí na hodnotě. A stejně tak, jakkoli sexy podobné zprávy jsou z hlediska potenciální sledovanosti, se snažím vnímat střídmě všechna možná varování a černé scénáře, kterých je na trhu vždycky dost. Zformuloval jsem si (i) proto několik jistot, o které se při sledování dění v ekonomice a na trzích (potažmo v investování samotném) podle mě dá opřít.

1. Cena versus hodnota

Akciový trh je silně likvidní a fantasticky mediálně pokryté místo. Každý den, hodinu, minutu i sekundu každý investor vidí, kolik právě stojí akcie v jeho portfoliu. Je ale potřeba vnímat rozdíl mezi cenou, ze kterou se dají akcie koupit nebo prodat, a hodnotou firem. Ono to s tou hodnotou je celkem složité, ale cena je zkrátka jen odrazem názoru trhu na to, jak se firmě daří, respektive bude dařit. Když akcie Nvidie za den zdraží o 12 %, asi sotva se za ten den o tolik zlepší její fundamenty, její reálná výroba a tržní pozice. A to samé platí v případě, že podobně výrazně její cenné papíry zlevní.

Hodnota firmy se mění podstatně pomaleji než cena jejích akcií na burze. Jistě, když chcete prodávat nebo nakupovat, jako drobný investor musíte přijmout cenu, která zrovna je na trhu. Ale pokud akcie držíte, měli byste se soustředit na to, jestli ta která firma má solidní fundamenty, je schopná vydělávat, od věci jistě nejsou spolehlivě vyplácené dividendy a tak dále. V rámci investic do celých indexů jsou pak analogicky významné některé makroekonomické faktory, úroveň sazeb, celková ziskovost firem a podobně.

2. Předpovědi versus realita

Za tu dobu, co mě trhy zajímají a do jisté míry i živí, jsem se setkal se stovkami různých předpovědí. Některé se naplnily, ale daleko více bylo těch, které se s budoucí realitou minuly o parník. V posledních letech je třeba konkrétně na akciovém trhu spousta predikcí toho, jak se ceny amerických akcií v dohledné době musejí propadnout, protože se obchodují při moc vysokých valuacích. Ano, americké akcie jsou drahé a je dost dobře možné, že zhodnocení z posledních deseti nebo patnácti let v dalším tak dlouhém období nezopakují.

Ale pozor, drahý byl americký trh už před rokem, před dvěma lety, před pandemií covidu-19 nebo třeba před 25 lety. A investice do nich ve kterémkoli z těchhle "drahých" období se i tak do současnosti hodně zajímavě zhodnotila. Nikdo nevíme, co bude, ale jisté je, že predikce založené čistě na valuacích se celkem běžně nenaplňují.

3. Vyděšení versus uklidnění

U valuací ještě zůstanu. Lhal bych, kdybych tvrdil, že z hlavy sepíšu model ocenění akcií nějaké firmy, ale i tak se nebojím říct, jak takové analýzy vnímám. Má podle mě smysl se na ně dívat jako na inspiraci a zdroj informací, ale je to do jisté míry přesná práce s nepřesnými, respektive odhadovanými čísly. Analytici se (nejlíp, jak umí) snaží odhadnout, jak bude ta která firma zisková v dalších letech, jak velkou část zisku bude "vracet" akcionářům v podobě dividend nebo zpětných odkupů akcií, jak bude investovat a tak dále. A pak tato čísla takzvaně diskontují (koruna zisku letos je jiná než koruna zisku za pět let), získají představu o tocích peněz ve firmě v dalších letech a na základě toho odhadnou takzvanou vnitřní hodnotu společnosti.

Taková analýza z povahy věci pracuje s očekávanými scénáři vývoje ekonomiky, daného sektoru, regionu a tak dále. Ale svět je plný překvapení, která prakticky jakékoli výhledy můžou postavit na hlavu. "Modelovaná" firma tak namísto očekávaného růstu zisků může být ztrátová, případně rovnou může zkracovat a přestat existovat. To se pak modely ocenění kvapem přepisují, nebo se takové firmy rovnou přestávají analyticky "pokrývat". A vy jste přitom v dobré víře zainvestovali podle původního doporučení, které vycházelo z poctivě sestaveného modelu.

Na druhou stranu je celkem běžné, že ceny akcií spadnou tak rychle a výrazně, že to dalece překoná i pokles zmíněné vnitřní hodnoty dotčených firem. Když investory něco vyděsí a vyvolá to paniku, ceny akcií klesají a obrat je v nedohlednu. Ještě jsem toho určitě hodně nezažil, ale takových výprodejů už pár pamatuji, hned ten první po pádu Lehman Brothers byl rovnou nejhlubší. A zatím jsem měl možná to štěstí, že se všechny propady relativně rychle ukázaly jako dobrá nákupní příležitost. Ne na úrovni jednotlivých firem, těch to samozřejmě spousta "nedala", ale na úrovni celého trhu ano. Opakuji, zatím.

Trh má tendenci přestřelovat oběma směry. A v obou případech se podle mě projevuje slabá stránka různých modelů ocenění, případně z nich vycházejících výhledů a varování. Ceny přitom mohou narůst v podstatě neomezeně, zatímco potenciální ztráta je v každém okamžiku omezena na 100 %. A to se v případě hlavních akciových indexů zatím nestalo, a že toho má svět už opravdu hodně za sebou. Zatím se mi tedy pokaždé vyplatilo po výrazných poklesech cen akcií o něco více nakupovat, ať v té době byly valuace a doporučení analytiků jakékoli. Zatím.