Akviziční úvěr: Jak se financují fúze a akvizice v době levných peněz?

"Úvěr se při nákupu malé, střední i velké firmy vyplatí již z důvodu zvýšení návratnosti vlastního kapitálu. Problém spíše nastává, když kupující nedosáhne na dostatečně vysoký úvěr, a transakce se proto neuskuteční," říká ředitel útvaru Akvizičního financování České spořitelny Martin Viliš.

Náklady na akviziční úvěr jsou vyšší než náklady na běžný provozní nebo investiční úvěr. Z pohledu banky je totiž financování akvizic a fúzí vždy rizikovější než financování provozu nebo investic, protože se jedná o úvěr, který jde nad rámec běžného zadlužení společnosti. Akviziční úvěr zvyšuje riziko a mění kreditní profil firmy. U akvizičního úvěru je také výrazně náročnější jeho sjednání i následná administrace.

"Přesto akviziční úvěry při transakcích na trhu fúzí a akvizic využívají všichni finanční, strategičtí a v poslední době stále častěji i privátní investoři. Financování nákupu firmy z cizích zdrojů zvyšuje návratnost jimi vložených vlastních prostředků do nákupu firmy. U finančních investorů je nákup firem postaven výhradně na nákupu pomocí úvěru (jde o takzvaný leveraged buyout, LBO) s tím, že ti ho splatí výhradně ze zdrojů vytvořených v rámci koupené firmy," vysvětluje Martin Viliš.

Výše úvěru

Výši akvizičního úvěru ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z hlavních je celková kondice kupované firmy, stejně jako investora, který firmu kupuje.

"Když poskytujeme úvěr na nákup firmy, požadujeme po kupujícím, aby se na úhradě ceny za firmu podílel vlastními zdroji minimálně ze 30-40 %. Pokud dobře prosperující firma kupuje jinou dobře prosperující firmu, může to být i méně, například 20 %. Za výjimečných podmínek umíme půjčit i 100 % kupní ceny, avšak pouze proti silné bilanci kupujícího a velmi dobrému kreditnímu profilu kupované společnosti," říká Viliš.

V ostatních případech platí, že čím více rizik je spojeno s firmou, která je předmětem transakce, tím vyšší podíl vlastních prostředků banka od kupujícího požaduje.

Cena i podmínky akvizičního úvěru jsou individuální. Obecně platí, že strategičtí investoři, tedy společnosti, které kupují jiné firmy, postupují opatrněji při jednání o výši úvěru. Důvodem je to, že oproti finančním investorům do transakce vkládají mnohem více vlastních peněz a většinou nemívají tak vysoké požadavky na rychlost návratnosti investice jako finanční investoři. Také jsou spíše schopni využít případné synergie v oblasti prodeje, logistiky, nákupu vstupů, případně vstupem na nové trhy zvýšit svou hodnotu.

Naopak investice finančních investorů (například private equity fondů, které pracují s penězi investorů – třetích stran) jsou na využívání bankovních akvizičních úvěrů z velké části založené.

"Do nákupu firem proto vždy chtějí finanční investoři vložit omezený objem vlastních prostředků a prostřednictvím finanční páky zvyšují relativní i absolutní návratnost vložených prostředků, aby po vyplacení zisků investorům realizovali i zisk pro správce fondu," upřesňuje Viliš.

Valuace firmy

Při každém prodeji firmy proti sobě stojí dva zájmy. Kupující chce firmu co nejvýhodněji koupit, prodávající ji chce co nejvýhodněji prodat. Klíčová je tedy vždy a za všech okolností cena transakce.

"Aktuální situace na trhu tlačí ceny firem vzhůru. V ekonomice je přebytek peněz, úrokové sazby jsou nízké, banky jsou ochotné půjčovat, hospodářství roste a zisky firem také. To vše působí ve směru růstu cen firem," říká Martin Viliš.

Navíc je zde další nový fenomén, který tlačí cenu firem nahoru, a tím je příliv kapitálu nového typu investorů rekrutujících se z řad bývalých majitelů úspěšných českých firem, kteří je v poslední době dobře prodali, a disponují tak značnou hotovostí, kterou by rádi zhodnotili, případně alespoň zachovali její hodnotu.

"V návaznosti na to zakládají různé fondy privátního kapitálu nebo takzvané family offices, které následně aktivně, někdy možná až zoufale hledají příležitosti pro investice s rozumnou návratností a únosnou mírou rizika," vysvětluje Viliš a zdůrazňuje, že pro prodávající znamená tato situace výhodnější vyjednávací pozici.

Až čtyřnásobek EBITDA

Podle poradců v oblasti fúzí a akvizic se ale nic nemá přehánět. Zprávy o fantastických sumách, za které se prodaly některé společnosti, spíše dojem z trhu zkreslují, než že by měly vypovídací hodnotu.

"U většiny transakcí, které realizujeme, se kupní cena pohybuje v rozmezí 6-8násobku provozního zisku firmy před zdaněním, úroky a odpisy, přičemž konkrétní ocenění záleží na mnoha faktorech, například na odvětví, ve kterém firma působí, nebo její pozici na trhu," připomíná Martin Viliš.

Z provozní výkonnosti firmy lze zhruba vypočítat i výši akvizičního úvěru, který by banka mohla poskytnout na financování transakce. Pokud je prodávaná firma v dobrém stavu a není ohrožena zásadními riziky, může banka poskytnout akviziční úvěr až v objemu 4násobku jejího zisku před zdaněním, úroky a odpisy (EBITDA). "Klíčová je v tomto případě vždy realistická cena. Kdo kupuje draze, musí počítat s tím, že bude vyšší i jeho spoluúčast na financování nákupu při takto vysoké ceně. A tím delší bude i návratnost jeho investice," uzavírá Martin Viliš.

Více informací o prodeji a nákupu firem najdete na www.investicniweb.cz/akvizice