Otto Daněk (Asociace exportérů): Podporu ze strany státu nečekáme, jen ať neškodí

Poslední údaje ukazují, že český export a spolu s ním i průmysl stojí před zásadními změnami. Zvládnou je?

Jak říkal Palacký, byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm. Český export i průmysl to musejí překonat. A s většími či menšími problémy to zvládnou.

Bude k tomu potřeba i podpora státu?

Podporu státu v podstatě neočekáváme. Nám bude stačit, když nám nebude překážet. Když vytvoří stabilní a předvídatelnou legislativu. Když nás nebude trápit více, než je nutné.

Jak hodnotíte podporu státu pro tuzemské firmy?

Stát si v posledních letech zvykl, že mnoho povinností, které má, přenáší na bedra podnikatelského sektoru. Ať už to je karenční doba, délka nemocenské nebo mnoho dalších věcí, které za poslední rok přibyly a které přinášejí podnikatelskému sektoru hlavně další náklady. Stát si tím sice ulehčí, ale podnikatelský sektor kvůli tomu ztrácí na konkurenceschopnosti.

Jak konkurenceschopné tedy jsou české firmy? Mluví se o tom, že nedokáží nabídnout výrobky s vysokou přidanou hodnotou.

To je takové tradiční téma, že český průmysl je typický výrobky s nízkou přidanou hodnotou. S tím musím vyjádřit zásadní nesouhlas. Přidaná hodnota má dvě verze – jedna je ta ekonomická, druhá technická.

Jak jsme na tom tedy s tou ekonomickou? Mnohé firmy si stěžují na nízkou ziskovost.

Ekonomická přidaná hodnota je opravdu relativně nízká. Je to patrné z rozdílu mezi exportem přeshraničním a národním. Ten loni dosáhl 755 miliard korun. Způsobuje to, že dcery zahraničních matek předávají u nás vyrobené zboží těmto mateřským firmám za předávací ceny. A proto je u nás nízká ekonomická přidaná hodnota.

A zmíněná technická kvalita?

Ta je jasná. Pokud by v Česku nebyla, tak by se tu nevyrábělo. A naše zboží by se nemohlo uplatnit na nejnáročnějších světových trzích.

Lze z nízké ekonomické přidané hodnoty u nás vinit zahraniční firmy?

Musíme si uvědomit, že zahraniční kapitál, který byl u nás investován, tu nebyl umístěn proto, že bychom byli sympaťáci, ale protože umíme dobře a levně vyrábět. Nyní ho tito investoři přirozeně chtějí postupně využít pro generování zisku. Je to tedy daň za to, že se na našem trhu etablovalo mnoho zahraničních firem.

Jak si v tomto ohledu stojí firmy vlastněné českým kapitálem, tedy zejména malé a střední podniky?

České firmy, které nejsou závislé na zahraničním vlastníkovi, většinou dodávají výrobky a služby s vysokou přidanou hodnotou. Prosazují se na nejnáročnějších trzích. Do Evropské unie směřuje 80-86 % našeho exportu, jen v Německu končí 30-33 %. A to jsou vůbec nejnáročnější trhy na světě.

Jak byste z hlediska přidané hodnoty hodnotil naopak zahraniční firmy působící v ČR?

V jejich případě je zejména ona ekonomická hodnota na hranici, technická přidaná hodnota zůstává vysoká. V mnoha případech musí být i vyšší, protože musí být konkurenceschopná na náročných (nejen) evropských trzích.

Exportéři si stěžují na nedostatek podpory ze strany tuzemských bank, které jsou také v držení zahraničního kapitálu. Jak vnímáte význam EGAP a České exportní banky, která má podporovat české firmy?

Česká exportní banka je mezi mlýnskými kameny, stejně jako například EGAP. Tomu v posledních letech nevyšlo pár velkých investičních celků (Turecko a další), a to za peníze daňových poplatníků. Všichni se musíme chovat hospodárně, abychom nevytahovali peníze z kapes daňových poplatníků, ale na druhé straně banky i pojišťovny mohou pomoci, a v mnoha případech se o to také snaží, při etablování českých výrobků na zahraničních trzích. Faktem ale je, že zahraniční banky, které mají podobnou činnost jako zmíněné instituce, jsou možná trošku odvážnější. Dokáží svým klientům pomoci více.

Celý rozhovor si přečtěte na serveru Finančnímyš.cz.