US MARKETOtevírá za: 0 h 38 m
DOW JONES-0,29 %
NASDAQ+0,00 %
S&P 500-0,07 %
META+7,92 %
TSLA+6,75 %
AAPL+6,18 %

Recept na rozhýbání evropského byznysu od šéfa pražské burzy Petra Koblice

Mnozí majitelé malých a středních podniků v Česku jsou příliš konzervativní. Expanzi s pomocí cizího kapitálu vesměs odmítají, což jim výrazně zmenšuje manévrovací prostor. Zároveň to komplikuje život domácím private equity a venture capital fondům i pražské burze. Podrobnosti v pořadu Alter Eko na Rádiu ZET probírali proděkan Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické Pavel Hnát a generální ředitel pražské burzy Petr Koblic.

Roman Chlupatý
Roman Chlupatý
16. 9. 2015 | 7:00
Petr Koblic

Pavel Hnát: Pro skutečný, kvantitativní posun české konkurenceschopnosti jsou zásadní investice domácích firem. Je důvodem toho, že české firmy neinvestují více do svého rozvoje, nedostatek nápadů a příležitostí, nebo je omezuje český finanční trh?

Petr Koblic: Podle mě je primární omezení, alespoň v posledních letech, na straně nabídky firem, ne nabídky kapitálu. Je tu relativně velké množství společností, které se chovají tak, jako že de facto kapitál nepotřebují. Neberou si pomalu ani úvěry, chovají se velice konzervativně. Jejich vlastníci rozhodně nejsou připraveni na to, aby získali dodatečný kapitál tak, že by vpustili do firmy další investory, kteří by si pořídili jejich akcie na veřejných trzích nebo formou nějaké private equity transakce. Kapitál by zájem měl, ale firmy o něj nestojí.

Pavel Hnát: Malé a střední firmy jsou často rodinné. Říká se, že přechod z rodinné firmy na něco většího je pro spoustu podnikatelů nepředstavitelný. Jde o jeden z důvodů, proč nejsou ochotni vpustit do své struktury cizí kapitál a napomoci rozvoji firmy?

Petr Koblic: Částečně je to tak, jak jste popsal. Setkal jsem se s mnoha podnikateli, kteří jsou stále 100% vlastníky svých firem. Ty tak v zásadě rostou organicky, občas si na jejich rozvoj berou majitelé úvěr, ale s nechutí. Po deseti, dvaceti letech mají relativně velké množství vlastních prostředků. Pro tyto lidi je nepředstavitelné, že by si šli pro další miliardu, nebo i méně, na veřejné kapitálové trhy, nebo – prostřednictvím odprodeje minoritního podílu – za nějakým investorem, třeba fondem private equity. Nevidí to jako příležitost, ale jako poslední fázi; říkají "až to nebudu chtít dělat, prodám to celé". Často slýchám, že kapitálového partnera nepotřebují, že je peněz dost.

Pavel Hnát: Byznys modelů, do kterých by private equity investoři rádi investovali, je u nás tedy dost?

Petr Koblic: Ano, modelů ano. Otázka je, zda je dost konkrétních projektů, a to podle mě není. Na trhu se pohybuji přes dvacet let a prakticky nemine týden, abych se nepotkal s někým, koho znám a o kom vím, že buď vydělal nějaké peníze, třeba na kapitálovém trhu, nebo prodal nějakou firmu, a kdo mě žádá o tip na investici. O tipy z burzy nestojí, nabídku všichni znají a mají zmapovanou. Tito lidé chtějí koupit podíl v nějakém podniku, ale firem, které by nabízely podíl, není dost. Jen si uvědomme, kolik u nás za poslední rok vzniklo private equity fondů a venture capital fondů, které téměř okamžitě nalákaly investory. Teď sedí na miliardě, dvou, možná deseti miliardách, rozhlížejí se po trhu a hledají firmy, do nichž by mohly alespoň část peněz investovat. A najít příležitosti je velice obtížné.

Pavel Hnát: Často mluvíte o startupech, tedy projektech, které sotva existují, ale mají nosnou myšlenku, kterou je potřeba zrealizovat. Ty by podle vás mohly být cílem zmíněných peněz?

Petr Koblic:Private equity a do jisté míry i venture capital nebo transakce přes kapitálový trh směřují do firem, které již mají nějaké finanční výsledky. Neříkám, že musejí být léta v zisku a vyplácet dividendy, to spíše ne, ale musejí vykazovat výsledky, mít jasný produkt, nějakou klientelu a finanční historii, byť třeba krátkou. Kde by podle mě státy nebo celá EU (nedávno jsme byli svědky iniciativy Green Paper) mohly něco udělat, to jsou absolutní startupy, absolutní seed capital. Pravděpodobně by to šlo ve spolupráci s některými univerzitami. Dovedu si představit, že se vytvoří vysoce rizikový fond, kde by se investor (podle mě by muselo jít o součást státních nebo evropských peněz) prostě smířil s tím, že míra úspěchu bude třeba 30 %.

Pavel Hnát: Jak podobné iniciativy, tedy konkrétně snahu nastartovat vznikající firmy pomocí státních nebo evropských peněz, hodnotíte? Mají podle vás šanci na úspěch?

Petr Koblic: Jde o celkem dobrý nápad, alespoň v rámci těch, které jsem zaznamenal za poslední třeba dva roky. Vytvořilo by se tím podhoubí firem, které by po dvou, třech letech dospěly do stadia, kdy by mohly být investičně zajímavé pro čistě soukromý kapitál, ať už venture capital fondy, private equity, nebo později veřejný kapitálový trh.


Pořad Alter Eko, v rámci kterého se přední čeští ekonomové ujímají role moderátorů, si můžete poslechnout na Rádiu ZET každou středu po zprávách v 9.45. Tento díl je součástí série věnované receptům na možné zvýšení konkurenceschopnosti Česka, kterou Rádio ZET, Investiční web a tým Alter Eko přichystaly v rámci přípravy na konferenci "Konkurenceschopnost ČR 2016: Průmysl pro 21. století" (více na www.wef.cz).

Byznys a podnikáníEvropská ekonomikaKapitálové trhyPetr KoblicPrivate equityRozhovor
Sdílejte:

Doporučujeme

Nenechte si ujít

Nahoru, nebo dolů #11: Koňský povoz a příliš ropy

Nahoru, nebo dolů #11: Koňský povoz a příliš ropy

6. 5.-Vendula Pokorná
Evropa