Česko a Slovensko 25 let po rozdělení: Závislost na autech a paradox na pracovním trhu

Když se na podzim 1992 uzavírala historie společného státu Čechů a Slováků, mnoho lidí si kladlo otázku, který z nástupnických států dokáže lépe dokončit komplikovanou ekonomickou transformaci a následně rychleji dohánět západní Evropu. Odpověď na tuto otázku není jednoznačná.

Český hrubý domácí produkt přepočítaný na jednoho obyvatele dosáhl předloni 88 % průměru Evropské unie, od roku 1995 si tak Češi polepšili o 12 procentních bodů. Slovensko dohání Evropu rychleji, za stejnou dobu poskočilo o 29 procentních bodů. Startovní pozice Slovenska ale byla mnohem horší, HDP na hlavu proto v roce 2016 dosáhl jen 77 % průměru EU.

V roce 2004 Česko i Slovensko společně vstoupily do EU. Netrvalo ovšem ani pět let a jejich cesty se významně rozdělily. Na prahu globální finanční krize se Bratislava rozhodla přijmout jednotnou evropskou měnu a stát se součástí eurozóny. Ani v podmínkách extrémního vnějšího ekonomického tlaku, kterému byly česká a slovenská ekonomika vystaveny na přelomu první a druhé dekády 21. století, se nepotvrdilo, že by přechod na euro, respektive setrvání u koruny, znamenaly pro jednu či druhou ekonomiku jasnou a nezpochybnitelnou konkurenční výhodu v oblasti dynamiky hospodářského růstu.

Nejzřetelněji se společné kořeny české a slovenské ekonomiky projevují ve shodné závislosti na automobilovém průmyslu. V obou zemích se ročně vyrobí přes milion vozů, což v součtu představuje 13 % výroby aut v celé EU. V přepočtu na obyvatele jsou Česko a Slovensko na prvních dvou příčkách na světě, ostatní země je následují s velkým odstupem.

Relativně vysokou závislost na automobilovém průmyslu nakonec potvrzuje i podíl tohoto oboru na celkové přidané hodnotě vytvořené během roku. Obě země jsou tak závislé na cyklické poptávce po nových osobních automobilech v Evropě, která právě kulminuje.

Jednou z mála velkých odlišností mezi oběma ekonomikami je situace na pracovním trhu. Zatímco česká nezaměstnanost je nyní u historického dna, na Slovensku je poblíž 6 %, byť jde také o minima.

Slovensko dlouhodobě bojuje nejen s vysokou nezaměstnaností, ale i s pomalým růstem nabídky pracovních míst. Dochází tak k situaci, kdy Slováci často odcházejí za prací do Česka, které je v současnosti na přílivu zahraničních pracovníků bytostně závislé. I když se situace na Slovensku v tomto směru v posledních letech zlepšuje, zůstává míra nezaměstnanosti v porovnání s Českem výrazně vyšší.