Proč to s koncem QE v eurozóně nemusí být tak horké
Eurozónu (a nejen ji) trápí nejvyšší inflace za posledních 40 let, v případě měnové unie je možná poctivější hovořit o nejvyšší inflaci od zavedení eura. Na dubnovém zasedání Evropská centrální banka potvrdila záměr ukončit program odkupů aktiv v letošním třetím čtvrtletí. Na nic takového ale nemusí dojít.
I přes mírně jestřábí rétoriku prezidentky ECB Christine Lagardeové je aktuální nastavení měnové politiky banky nejvíce uvolněné v celé její historii. Hlavní depozitní úroková sazba je v záporu na úrovni -0,5 % a ECB na sekundárním trhu nadále nakupuje vládní dluhopisy zemí eurozóny za desítky miliard eur měsíčně.
Trh pracuje s tím, že by ECB měla ukončit odkupy aktiv (kvantitativní uvolňování, QE) v průběhu třetího čtvrtletí. Domnívám se ale, že kvůli rapidnímu poklesu tržních cen vládních dluhopisů zemí eurozóny od začátku letošního roku (a poměrně dramatickému růstu jejich výnosů do doby splatnosti) se mohou poměrně brzy objevit obavy o finanční stabilitu eurozóny.
A tak je místo ukončení QE podle mě nyní pravděpodobnější, že ECB v průběhu letošního roku naopak objemy nákupů dluhopisů navýší. Koneckonců celá světová ekonomika nyní zpomaluje, horší prognózy jejího vývoje již vydaly Světová banka i Mezinárodní měnový fond, takže i země eurozóny budou muset dříve či později své ekonomiky podpořit dalším kolem fiskálních stimulů. A ty budou samozřejmě muset být financovány emisí nových dluhopisů.
A kdo si většinu z nich za současných tržních podmínek koupí? Bude to ECB. Celkově se proto domnívám, že zatímco rétorika představitelů ECB na první pohled hraje na mírně jestřábí notu, ve finále opět převáží obavy o ekonomický růst a finanční stabilitu, a tudíž boj s inflací bude opět hrát až druhé housle.
