Banka 2.0 aneb Čím vás bankéř zítřka také (ne)překvapí

Jan Jedlička (Česká spořitelna)

Aktuální problémy s klesající ziskovostí bankovních domů a zvyšujícími se nároky regulátorů jsou mírným vánkem proti uragánu, který do deseti let provětrá sektor a přinese dosud nepředstavitelné změny. Uragán ponese jméno "digitální revoluce" a bude mít dopad na všechny aspekty společnosti. Role zprostředkovatelů, mezi něž patří i banky, se bude snižovat. Trend je jasný, ukazují ho úspěchy technologických společností v sektorech jako zprostředkování ubytování (Airbnb), cestování (Booking.com) či taxislužbě (Uber).

To se projeví i v bankovnictví. Zda roli hlavního zprostředkovatele finančních služeb uhájí transformované banky, nebo se jí naplno chopí dosud spíše nesmělé finančně-technologické (FinTech) startupy, se uvidí. Každé prozíravé bance bych doporučoval najmout nekonformní vizionáře s minimálními zkušenostmi z bankovnictví a s pozitivním vztahem k bláznivým nápadům, kterým dosud zkušenější kolegové nestihli vysvětlit, že "to nejde" a že "to není tak jednoduché".

Petr Teplý (Vysoká škola ekonomická)

Bankéři v Česku považují kybernetické a společně s ním strategické riziko za nejvýznamnějšího strašáka v současnosti i pro rok 2025. Z mého pohledu je přitom strategické riziko, tedy riziko spojené s otázkou toho, jaký obchodní model má banka aplikovat, v současné době to nejvýznamnější. V případě špatně nastaveného obchodního modelu totiž nebude napříště banka schopna obstát v konkurenčním prostředí ostatních (ne)bank.

V této souvislosti je dobré dodat, že bankovnictví zatím odolává trendu fragmentace, na rozdíl od energetiky nebo telekomunikací, ve kterých došlo v posledních letech k rapidním změnám v podobě unbundlingu. To lze vysvětlit tím, že banky historicky plnily tři funkce – přijímaly vklady, poskytovaly úvěry a prováděly platební styk. K tomu je možné přičíst čtvrtou – málo zmiňovanou –, a sice transformaci splatností peněz. Zatímco první tři funkce mohou být relativně jednoduše nahrazeny nebankovními subjekty (revolucionáři či FinTech společnostmi), transformace splatností peněz zatím jednoduše nahrazena být nemůže.

Marek Hatlapatka (CYRRUS)

Zmínka o jisté podobnosti vývoje v energetice a bankovnictví je v tomto případě namístě. Energetika se nyní dělí na dvě části s odlišnou dynamikou – velké centrální zdroje výroby elektřiny (místo pro tradiční výrobce) a nové decentralizované zdroje a služby (silná konkurence nových hráčů).

To samé čeká banky. "Staré" bankovnictví bude tam, kde jsou klíčové fenomény velkých čísel a úspor z rozsahu (transformace splatností peněz, pojištění a jemu podobné služby), "nové" bankovnictví bude pro banky znamenat hrozbu (ztrátu tržního podílu na úkor nových hráčů) i příležitost (banky budou poskytovat novým hráčům platformy a know-how).

Ľuboš Mokráš (PPF banka)

Rozšiřování spektra nabízených činností a produktů může být výrazně zkomplikováno regulací. Banky jsou důkladně regulované a jsou pro to dobré důvody – spravují úspory, ovlivňují finanční stabilitu, a proto jsou jim k dispozici i speciální stabilizační nástroje, jako jsou nouzová hotovost centrální banky nebo možnost rekapitalizace státem. Proto je možné čekat nechuť regulátorů k jakémukoli rozšiřování pole působnosti bank mimo finanční sektor. Banky by tím na sebe braly další rizika, jejich management by byl rozptylován starostmi s nejádrovými operacemi, ty by na sebe navíc poutaly zdroje a tak dále. Problém too big to fail bank by se tím mohl ještě vyhrotit. Osobně jsem proto k rozšiřování spektra produktů a činností klasických bank spíše skeptický.

Tendence k zamíchání nefinančních produktů do svých nabídek nicméně mohou mít nově vznikající technologické subjekty, které v některých ohledech přebírají činnost bank. Jednou z jejich výhod je to, že jsou momentálně pod podstatně slabším a méně strukturovaným regulatorním dohledem. Jde však pravděpodobně pouze o dočasný jev, který bude trvat do prvního většího problému.

Miroslav Novák (AKCENTA CZ)

Banky postupně přicházejí o své tradiční zdroje příjmů, ať se jedná o poskytování úvěrů, platební styk nebo konverzi měn. To se odráží na jejich tržbách, ziskovosti a výsledně i snižování zaměstnaneckých stavů.

Otázka nicméně dnes nezní "kdo s koho", nýbrž "kdo, kde a jak". Současný vývoj ve finančním sektoru vnímám spíše jako lajnování hřiště než jako boj mezi starým světem velkých bank a novým světem nebankovních institucí a startupů všeho druhu. Finanční systém potřebuje obojí – jak velké banky pro velké investice, tak malé dynamické firmy pro zákazníka 21. století.