Elektromobilita: Na čem (si) zítra budeme ujíždět?

Jan Jedlička: Jedním ze žhavých trendů, které se v automobilovém sektoru v poslední době diskutují, je elektromobilita. Přitom paradoxně někdy před sto lety byly elektromobily na stejné startovní čáře jako spalovací motory. Nakonec bylo ale 20. století dobou nafty a benzínu a jejich dominance trvá dodnes. Proč elektromobily vyklidily pole, takže se o nich nyní může hovořit jako o autech budoucnosti?

Erich Handl: Elektromobily mají některá technologická a ekonomická omezení. Je to v první řadě dojezd, který umožňují baterie. Nevím, jak na tom byly baterie před sto lety, ale ty současné zajišťují dojezd přinejlepším na několik stovek kilometrů, ale většinou méně; u aut, které si dnes můžete koupit v Česku, je to konkrétně 150 kilometrů. To je prostě málo. K tomu je potřeba přičíst ekonomickou stránku věci. Dnes vás elektromobil vyjde zhruba na dvojnásobek ceny běžného benzínového auta. A nakonec je zde otázka nabíjení – současné elektromobily se nabíjejí hodinu a více. Pokud to technici nedokáží stáhnout na patnáct minut, běžnému tankování to nemůže konkurovat.

Jan Jedlička: Je možné, že se všechny tyto problémy či nedostatky podaří vyřešit a elektromobily se stanou standardem? Nebo je pravděpodobnější, že půjde o okrajový segment, možná rostoucí, ale stále spíše Popelku pro různé nadšence?

Erich Handl: Doba elektromobilů přijde, je to jen otázka času. Spalovací motory se prosazovaly do běžného provozu padesát let. Jednou navíc dojde ropa, nebude benzín ani nafta. Otázka je, zda se toho dožijeme. Pravděpodobně ano, protože třeba česká Škoda připravuje elektromobil na rok 2020, který by měl splňovat zmíněné tři zásadní milníky elektromobility – dojezd 500 kilometrů, nabíjení pod patnáct minut a cenu pod úrovní ceny běžného vozu.

Jan Jedlička: Norové nedávno přijali strategický plán, podle kterého se u nich do roku 2025 budou prodávat jen elektromobily. Myslíte, že se to může povést?

Erich Handl: Na sto procent to asi nevyjde, ale mohou se k tomuto číslu přiblížit. Už v současnosti je každé čtvrté auto v Norsku elektromobil nebo hybrid; mluvíme totiž o elektromobilech, ale oni do toho počítají i vozidla s hybridním pohonem. Norové se svými dotacemi, které financují z těžby ropy, se ke zmíněným 100 % možná přiblíží. Nemyslím si sice, že by všechna auta v Norsku jezdila na elektřinu, vzdálenosti jsou tam přece jen obrovské, a spalovací motory i proto budou v praxi potřeba. Norsko ale je a bude v této oblasti v rámci Evropy lídrem.

Jan Jedlička: Je to zmíněným bohatstvím, nebo jsou i další faktory, které vedou k tomu, že Norové tolik fandí elektromobilům? Jistě, Norsko je bohatá země, ale v Evropě je bohatých států celkem dost. Čistě z laického pohledu je navíc Norsko severskou zemí, přičemž bateriím příliš studené počasí nepřeje.

Erich Handl: Je to dáno tamní politikou i národní kulturou, která klade důraz na ochranu životního prostředí. Norové prostě mají prostředky na to, aby elektrifikovali dopravu a chránili své ovzduší. A pustili se do toho s vervou.

Jan Jedlička: Jak vidíte budoucnost dalších alternativních pohonů? Velcí producenti plynu hodně věří vozům na stlačený zemní plyn, případně dokonce na tekutý zemní plyn. Myslíte si, že je to slepá ulička, dočasné řešení, než se prosadí elektromobily, nebo bude napříště existovat něco jako portfolio různých motorů – benzínové, naftové, na zemní plyn, elektromobily a tak dále – a bude na každém, co si vybere?

Erich Handl: Co se plynu týče, ta doba již nastala, auta na CNG jsou v běžném prodeji. Zatím se ale neprosazují podle představ plynáren, tvoří jen několik málo procent portfolia automobilů prodávaných v Česku. Půjde nicméně o jeden z alternativních pohonů, který se bude stále více prosazovat s tím, jak budou benzín a nafta zdražovat. V této souvislosti je zajímavé, že motory na plyn jsou v podstatě ty samé motory, jaké jsou v "běžných" autech. Jde o spalovací motory, které akorát mají možnost spotřebovávat plyn.