KONTEXT: Lesk a bída energetické revoluce aneb Transformace (je i) není krize

Jedlička: V energetice probíhá revoluce, která staví na hlavu zažitá pravidla hry. Jedním ze souvisejících fenoménů je přechod z centralizovaného elektro-energetického systému, který se opírá o robustní výrobní a přenosovou platformu, na systém decentralizovaný. Budoucnost má být založena na několika systémech, které spolu budou komunikovat a vzájemně se doplňovat. Neznamená to větší hrozbu blackoutů (výpadků elektřiny), protože v takovém systému prostě nebude takový pořádek?

Wandler: Záleží na kvalitě decentralizovaných systémů a na tom, jak spolu nebo s nadřízeným rozvodným systémem komunikují. Pokud vzniknou na sobě nezávislé energetické ostrovy, bude situace stabilnější, než když je celé území propojeno centrálním systémem. Na druhou stranu, pokud jsou na sobě zmíněné ostrovy částečně závislé, určitě vznikají větší nároky na balancování systému. Při současném rozvoji informačních a telekomunikačních technologií to nicméně nemusí být tak velký problém. Rozvětvená síť dodavatelů může být naopak podstatně stabilnější než několik málo zdrojů, které zásobují celý systém.

Jedlička: Další změna pravidla je spojena s nastartovanými posuny v oblasti zdrojů. Stávajícímu energetickému mixu dominují fosilní paliva. Decentralizace by to měla přinejmenším do jisté míry změnit. Souhlasíte?

Wandler: Decentralizace a rozvoj obnovitelných zdrojů jsou spojené nádoby. Centralizace totiž byla původně poháněna odpovědí na otázku, co distribuovat – uhlí, nebo elektřinu. Rozvádět elektřinu přitom bylo efektivnější. V případě obnovitelných zdrojů, například solárních elektráren, se ale nemusí nic rozvážet – slunce svítí a stará se o to, že je energie všude dostupná. Malá solární elektrárna je navíc stejně účinná jako velká. Proto odpadly oba důvody pro centralizaci zdrojů a spustila se současná revoluce. Obnovitelné zdroje přinesly energetickou nezávislost (částečnou či úplnou) na lokální úroveň. A s tím, jak decentralizace pokračuje, přichází i změna energetického mixu.

Jedlička: Jak rychle se tedy zbavíme závislosti na tradičních zdrojích energie?

Wandler: Fosilní paliva budou hrát roli ještě desítky let. Je otázka, zda bude nadále zásadní uhlí, nebo se ve větší míře přejde na plyn. Rozhodnou ceny těchto komodit. Jaderná energetika se, troufám si říci, v Evropě již příliš rozvíjet nebude, ústup od ní ale bude postupný. Německo se do toho pustilo radikálně, ostatní země něco podobného budou dělat spíše pomalu a pozvolně. Bude to souviset se vzestupem obnovitelných zdrojů, ke kterému dojde obzvlášť v případě, že se v průmyslovém měřítku rozvinou akumulační technologie.

Jedlička: Zmiňujete obnovitelné zdroje, ale musíme zmínit, že nejde o homogenní skupinu. Je tu větrná energetika, fotovoltaika, geotermální energie, spalování biomasy a tak dále. Který z těchto proudů bude například v českém prostředí pomyslným tahounem v energetické oblasti?

Wandler: Záleží na konkrétním území. V Česku nemá téměř žádný zdroj s výjimkou fotovoltaiky a větru (i když u nás nefouká tak jako v Polsku nebo Německu) příliš velký potenciál. Tahounem i proto bude solár, zejména malé zdroje. Začne to u domácností, pak se přidají střední podniky a spolu se zlepšujícími se možnostmi akumulace energie podíl tohoto zdroje poroste.

Jedlička: Vracíme se k tomu, že se v důsledku decentralizace doprovázené masivním nástupem obnovitelných zdrojů rozpadne trh, jak jej dnes známe. O jakém horizontu se vlastně bavíme? Kdy tento trend naplno nastoupí a kdy již bude dominovat?

Wandler: Je to záležitost několika let. Zda jich ale bude sedm, osm, nebo třeba patnáct, nedokážu odhadnout. Již dnes nicméně takzvaná silová elektřina – složka ceny elektřiny, která je stejně dostupná na celém území Česka – ztrácí na významu, respektive její cena stále klesá. Když se platilo 40 eur za megawatthodinu, říkalo se, že to je dno. Pamatujeme i ceny hluboko pod 30 eury a podle mě lze klidně klesnout až na nulu. To znamená, že cena elektřiny pro koncového odběratele bude tvořena (pouze) lokálními faktory.

Jedlička: Sečteno a podtrženo, jsou decentralizace a z ní plynoucí rozpad centrálních soustav prospěšné, nebo je máme vnímat spíše jako krizi sektoru?

Wandler: Každá krize je v podstatě transformace. Když něco nazýváme krizí, je to takřka vždy kvůli naší krátkozrakosti a kvůli tomu, že nevidíme trendy v širších souvislostech. Ano, pro určitá odvětví může (a bude) decentralizace energetiky znamenat těžké časy. Například někde, kde všichni pracovali pro elektrárnu, vznikne problém, když její provoz bude omezován nebo zcela ukončen. Ale to je život. Když nastupovaly automobily, také spousta koňských farem přišla o zdroj obživy a musela se přeorientovat.