Cena toho, co je zadarmo: O gigantech na trhu trochu jinak

Michael Romancov: Stále častěji jsou v souvislosti s otázkou internetu a svobody diskutováni vlastníci infrastruktury, takzvaní gatekeepeři, tedy "strážci toku informací". Kolik jich vlastně je a odkud jsou? Koncentrují se v jedné zemi? Jsou to země, či firmy?

Ján Simkanič: Spíše jsou to firmy. Například Apple dělá to, že aplikace vytvářené na jeho platformě integruje do svého operačního systému. Pokud jste soukromý vývojář aplikací nebo firma, která v tom podniká, a uděláte něco skvělého, co lidé používají, Apple to nejen ví a zná veškerá data o provozu aplikace, ale také si může usmyslet, že do další verze svého operačního systému zahrne tento druh aplikace. Vytvoří ji sám, takže přijdete o veškerý byznys. Apple ji prostě nabídne v rámci svého systému zdarma. O tom, zda je to správné, můžeme diskutovat, ale je to tak.

Michael Romancov: To mi připomíná historii britské nebo nizozemské Východoindické společnosti. Ty, když se to promítne do současných cen, měly podle jednoho dnešního badatele desetkrát větší objem prostředků, než má nyní právě Apple. Jinými slovy, šlo o větší koncentraci moci, než jaké jsme svědky dnes. Nakonec se nicméně ukázalo, že takoví giganti dříve či později musejí komunikovat se svými domovskými státy, které je nakonec převzaly. Dovedete si něco podobného představit jako scénář vývoje internetových firem a jejich postavení a zařazení?

Ján Simkanič: Je to pravděpodobné, zvlášť vezmeme-li v potaz, jak se obchod i legislativa globalizují a jak se Evropská unie začíná bránit jako jednotný prostor. Například Microsoft na to doplatil; možná ne tím, že dostal od EU pokutu, ale atmosférou, kterou celá záležitost vytvořila, tím, že byl společností najednou vnímán jako monopol, který ostatní hráče nepouští do hry. Lidé se od něj začali odvracet skoro programově, hledali alternativy, podobně jako dnes vyhledávají například bioprodukty jako alternativu k tradičnímu byznysu. Google nyní naráží na něco podobného, Evropská unie se s ním pře o to, co je v mezích práva možné. I o Googlu se začíná mluvit jako o dominantním hráči, který příliš využívá svoji dominantní pozici na trhu. To opět může vést k hledání alternativ. Ten proces je ale pomalý, a tím pádem se vždy otevírá jistý prostor pro využívání dominance, kterou v danou chvíli firma má. Každá další "kapitola" této dominance přitom svým rozsahem překonává ty předchozí, Google je z tohoto pohledu násobkem někdejšího Microsoftu.

Michael Romancov: Dovedete si představit, že podnikáte v oblasti, která má elektronickou vazbu na Čínu, najednou dojde mezi námi a Čínou k nějakým sporům, takže vás tamní regulátor odstřihne? Je něco takového možné, nebo je podobný scénář přitažený za vlasy?

Ján Simkanič: Určitě ta možnost existuje. V případě Ruska se to děje v souvislosti se sankcemi, takže už s tím zkušenost vlastně máme. Stejně tak, pokud například Turecko řeklo, že nechce Twitter, tak tato síť narazila. Tamní soud toto rozhodnutí zvrátil, ale firma zároveň přistoupila na určitá omezení. Někdy jde o chůzi po opravdu tenkém ledě, bojuje se s autoritativními prostředky státu. Je to ale něco jiného než zmíněná přetlačovaná v byznysu, o kterou jde v euroatlantickém prostoru.

Michael Romancov: Tvrdíte, že je na webu spousta věcí zdarma, ale to neznamená, že jsou zadarmo. Podle mě je "zadarmo" fascinující pojem, který přitahuje obrovské množství lidí. V čem spatřujete největší problém toho, že platíme cenu, kterou nevidíme?

Ján Simkanič: U mnoha procesů lidé nevnímají jejich dynamiku. Když přijde nějaký ekonomický hráč a začíná nabízet věci pod cenou nebo zdarma, všichni na to slyší. Problém je v tom, že tím tento subjekt zlikviduje konkurenci. Výsledek může být pro spotřebitele kontraproduktivní a méně výhodný než dosavadní "férová" konkurence. To, co se zdá jako úžasný příslib, může být jen dočasné, a to je podle mě největší problém.

Pořad Alter Eko, v rámci kterého se přední čeští ekonomové ujímají role moderátorů, si můžete poslechnout na Rádiu ZET nově každou středu po zprávách v 9.45.