Kvóty na české potraviny v obchodech: Proti lidem a ekonomice, proti přírodě a proti právu

Jednotný evropský trh přináší členským zemím Evropské unie velké výhody. V průměru jde konkrétně o 8-9 % HDP, pro Českou republiku ale jeho vliv dosahuje 19 % HDP. Do EU míří 84 % všech českých vývozů. Schváleným opatřením riskujeme růst cen potravin a odvetu ze strany EU, neobstojí ovšem ani ekologicky zabarvené argumenty.

Bilance dovozu potravin je u nás záporná, jde ročně o necelých 50 miliard Kč. Z toho 30 miliard připadá na zeleninu a ovoce. Heslo "okurky místo banánů" se asi nestane hitem.

Ale pozor, celková bilance zahraničního obchodu ČR je kladná, ročně přes 460 miliard Kč. Česko tak výrazně těží ze zahraničního obchodu.

Podle výroční zprávy českého ministerstva zemědělství je s výjimkou prasat (50 %), drůbeže (72 %), vajec (90 %), ovoce (jablka 63 %), zeleniny (32 %), kukuřice (95 %) a brambor (70 %) míra potravinové soběstačnosti u ostatních hlavních komodit nad 100 %. Jedná se mimo jiné o obilí, hovězí, mléko anebo cukr. Těch tedy vyrobíme více, než spotřebujeme.

Zemědělská výroba v ČR je hodně koncentrovaná. 70 % půdy obhospodařuje 10 % subjektů (velkých agrokomplexů). Fyzické osoby (90 % všech subjektů) hospodaří pouze na necelé třetině půdy. Máme tedy oligopolní strukturu, která znamená, že snížení zahraniční konkurence povede ke zvýšení cen potravin a zvýšení příjmů velkých agrokomplexů.

Ekologický argument (zjednodušme jej na "nevozme jídlo ze zahraničí, je s tím spojená větší uhlíková stopa") také neobstojí. Studie totiž ukazují, že není klíčové odkud je jídlo dovezeno (podíl emisí CO₂ z dopravy potravin je relativně nízký), ale to, co konkrétně jíme (především maso ve srovnání s rostlinnou stravou).

Takže zmíněný vynikající nápad omezit zahraniční konkurenci jde ve výsledku proti lidem (ceny, ekonomika a následně zaměstnanost), proti přírodě (budeme nákladně pěstovat něco, co lze levně dovézt) a proti právu (je v rozporu s jednotným evropským trhem).

(obrázek v plném rozlišení ZDE)