Od virtuálních stříleček k reálným projektilům: Kvalitní počítačová hra může vyhrát válku, popisuje expert výcvikové metody NATO

Ján Lalka: Působíte ve společnosti, která vytváří virtuální vojenské bojiště. Je to pojem, pod kterým si asi většina lidí nebude schopna nic představit. Použijme konkrétní příklad, třeba situaci na Ukrajině: Může se ruská strana řídit strategií postavenou na nasimulovaném vývoji konfliktu? Může postupovat podle přesně načasovaných tahů, které se navenek mohou jevit jako náhodný sled událostí?

Otakar Nieder: To, co popisujete, se spíše blíží šachové partii než tomu, co jsou současné vojenské simulátory schopny postihnout. Použil jste termín virtuální bojiště, který pěkně popisuje, co vojenské výcvikové systémy dělají. Soustředí se na konkrétní situaci na bojišti. Nabízejí vojákům možnost trénovat reakce v takových situacích, aby byli schopni tuto zkušenost přenést do reálného světa. Jde tedy o výcvik jednotlivých vojáků nebo jejich skupin, ne o celý válečný konflikt.

Ján Lalka: Aktuální úroveň technologií tedy nedokáže nasimulovat globální konflikt. Jinými slovy, NATO si například nemůže vyzkoušet různé scénáře vývoje sporu s různými nepřátelskými stranami, třeba obecně východem nebo terorismem.

Otakar Nieder: Velké konflikty v sobě mají spoustu politiky, lidského faktoru, který je příliš náhodný na to, aby se dal nasimulovat tak, aby byly výsledky věrohodné. A i kdyby podobná simulace byla možná, nemyslím si, že by se dala použít v reálném světě. Dnes je to tak, že pokud víte, že se nějaký konflikt bude odehrávat v konkrétní oblasti, můžete si nechat vytvořit virtuální terén, který kopíruje onu oblast. Pak tam virtuálně pošlete své vojáky; dáte jim vybavení, které předpokládáte, že by v konfliktu měli, a sledujete, jak postupují, kde by mohli být přepadeni, jak reagují na nenadálé situace a tak dále. Můžete si projít různé scénáře a každý z nich opakovat. Následně si vše zanalyzujete a učíte se, jak se chovat v reálném světě.

Ján Lalka: To znamená, že by se podobný simulátor dal nastavit na území Česka a česká armáda by si mohla vyzkoušet vývoj nějakého konfliktu. Má o to armáda zájem?

Otakar Nieder: Některé simulační systémy, které jsou k dispozici, mají určitě možnost obsáhnout území nebo terén, oblast, která je velká jako Česká republika. Takže tato možnost by tu určitě byla. Nemám ale žádnou zprávu o tom, že by se něco takového dělo nebo že by česká armáda něco takového plánovala. Naše firma spolupracuje s Univerzitou obrany v Brně, kde studenti na našem systému dělají bakalářské práce. To je první krok k tomu dostat se do simulačního centra, které je v Brně, kde česká armáda alespoň trochu na virtuálních simulátorech trénuje.

Ján Lalka: Jak je to ve světě? Který stát má největší zájem o podobná řešení, respektive který používá takové moderní technologie k vyladění svých obranných systému a strategií?

Otakar Nieder: Asi nejvíce je tento průmysl rozvinutý v Severní Americe, kde má americká armáda dlouhodobě zájem o cvičení ve virtuálních světech. Cvičí na softwaru, na systémech, které jsou staré několik desítek let, a má zájem o stále novější simulované, tedy realističtější virtuální reality. Ve Spojených státech je na to navázaný celý průmysl, který vyrábí simulátory a k nim přidružené aplikace. O výcvik ve virtuální realitě mají zájem i ostatní velcí hráči v NATO, například Britové.

Ján Lalka: Již existují zbraně, které jsme si ještě nedávno nedokázali ani představit. Příkladem mohou být koncepty běhajících mechanizovaných psů jako vystřižené z Hvězdných válek, používání dronů a podobně. I proto je zajímavé zamyslet se nad tím, co může přijít v dalších letech. Jak tedy vidíte vývoj v oblasti vojenských simulací?

Otakar Nieder: Trvalým požadavkem je to, aby byl virtuální svět ještě podobnější tomu reálnému. Pokud totiž nemáte věrný popis situace, může docházet k jistým odchylkám v tom, jak reagujete. Jinými slovy, čím lépe voják vidí ve virtuálním světě danou oblast nebo prožívá danou situaci, tím lépe je schopen se naučit na ni reagovat. Určitě se bude rozšiřovat zapojení věcí jako Oculus Rift. Toto zařízení vás dostane do virtuální reality lépe, než když se jen díváte na monitor. To je jedna z věcí, kterou proto nyní každý uživatel chce zapojit do výcviku. Stejně tak platí, že čím větší rozlohu terénu lze do virtuálního světa přenést, tím pro tento druh výcviku lépe.