Válka na Ukrajině: Důsledek ruského nacionalismu, který má zakrýt absenci lepších myšlenek a idejí

Lubor Lacina: Ani největší euroskeptici nezpochybňují to, že se podařilo realizovat evropský projekt v oblasti propojenosti a postupného snižování přeshraničních bariér. Připadá ti i v tomto kontextu reakce EU na ukrajinskou krizi, tedy izolace Ruska, uvalení sankcí a tak dále, jako adekvátní a dlouhodobé řešení? Mohou být sankce v globalizovaném světě účinným nástrojem, nebo je to spíše politický vzkaz?

Antonín Rusek: Je to hlavně politický signál. Takzvané sankce uvalené na Rusko jsou prostě směšné. Problém je v tom, že Rusové prakticky nevědí, co mají dělat. Nemají to, čemu se kdysi říkalo státní idea. Ideou Evropské unie je postupné sjednocování, svoboda, demokracie a – i když to dnes působí všelijak – hospodářský růst a pokrok. Ideou Číny je hospodářský růst a zvýšení životního standardu. Rusové by si rádi zajistili hospodářský růst a vyšší životní standard, ale nevědí, jak to udělat. Zároveň se obávají toho, že pokud budou spolupracovat s někým, jako je Evropská unie, stanou se postupně pátým kolem u vozu. To nechtějí, a jejich státní idea je tak dnes, za Putina, nacionalismus. Evropská unie je v tom v podstatě nevinně. Exportuje své ideje, zásady a principy většinou do zemí, které to samy chtějí. Rusové nemají co vyvážet, tedy s výjimkou ropy a plynu; nemohou vyvážet současnou kulturu ani ideje, mohou sázet jen na vojenskou moc, ale i v této oblasti panují pochybnosti.

Lubor Lacina: Jednou z věcí, která se v souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem zpochybňuje, je schopnost Evropské unie reagovat na případný válečný konflikt. Podle mě není příliš reálný, nicméně berme to jako takové intelektuální cvičení. Myslíš si, že ruská armáda ve stávající podobě představuje nebezpečí pro zbytek Evropy?

Antonín Rusek: Ruská armáda je vždy nebezpečná pro zbytek světa, nejen Evropy. Jak velkým a efektivním, je otázka. Když se nicméně podíváme na situaci na Ukrajině, je jasné, že Rusové nejsou schopni – někdo by řekl, že nechtějí – nasadit větší vojenské síly. Rusové jsou sice schopni nasadit zvláštní jednotky, ale neexistují indicie, že by použili síly v ruském měřítku, jak se říká ich mnogo. Proč? Odpovědí může být to, že jde vlastně o proces. Co by se Rusům stalo, kdyby Putin skutečně vyhrál a získal části Ukrajiny, o něž údajně stojí? Co potom?

Lubor Lacina: Šlo by o Pyrrhovo vítězství.

Antonín Rusek: Do určité míry určitě. Nacionalismus má totiž ten problém, že potřebuje neustálou expanzi. Rusové by v tu chvíli ale dále expandovat nemohli, protože by narazili na velmi tvrdý odpor. Celý spor tak má hodně daleko k nějakému řešení. Nemyslím si, že dojde k radikálním krokům, bude pokračovat současný zamrzlý konflikt. V Moskvě zřejmě sázejí na vyčerpání nepřítele. Jde o to, kdo vydrží déle. Z tohoto pohledu se zdá být klíčové, že Ukrajina má spojence a podporu. Rusům toto chybí – Číňané je podporují tím, že neprotestují, což je sice hezké, ale Rusům to hospodářsky ani vojensky nepomůže. Musíme se tedy smířit s tím, že konflikt na Ukrajině bude pokračovat. V dohledné době se řešení neobjeví a čas, jak jsem zmínil, není na straně Rusů. Ukrajinci jsou ale ta slabší strana, která potřebuje čas k vybudování hospodářství i schopnosti vojenského odporu.

Lubor Lacina: Na čem by v důsledku měla mít vlastně Evropa zájem? Vyhovuje jí slabé, nebo silné Rusko? Ptám se i proto, že podle řady expertů nesmíme zapomínat na obrovskou službu, kterou Rusové po staletí a za obrovských ztrát Evropě prokazují. Jsou totiž přirozeným strážcem, který brání islámské rozpínavosti.

Antonín Rusek: V Evropském zájmu je politicky stabilní Rusko. Studie Americké válečné akademie (US Army War College) publikovaná v polovině 90. let naznačovala, že nestabilní Rusko může být nesmírně nebezpečné, protože otevírá cestu k moci třeba i pochybným lidem, kteří nabídnou stabilizující programy. V procesu této stabilizace přitom mohou použít některé brutální metody, možná i jaderné zbraně. Trochu to připomíná Napoleona, který stabilizoval Francouzskou revoluci, ale jen za cenu expanze. Co se Rusů týče, existence státu, který by byl stabilní a soustředil se na hospodářský růst a zvyšování životní úrovně, je v zájmu nejen Evropy, ale celého světa. Věřím, že by se mnozí Rusové – i v současné mocenské struktuře – touto cestou rádi vydali. Nemají ale ponětí, jak na to. Chybí jim schopnost postavit fungující hospodářský systém. Náhradou za něj je nacionalismus, protože ruské elity mají stále strach z toho, že pokud masy něco nedostanou, budou se opět bouřit.

Pořad Alter Eko s Luborem Lacinou z Mendelova evropského centra a Antonínem Ruskem ze Susquehanna University si můžete poslechnout ve středu 24. června na Rádiu BBC po zprávách v 9.30.