Konec globalizace? Možná, ale ne kvůli Trumpovi nebo brexitu

Stalo se zvykem vidět věci černé a bílé. Donald Trump vyhrál republikánské primárky; konec světa. Britové nechtějí setrvat v Evropské unii, ačkoli nevědí, co to je; apokalypsa. Erdoğan přijal otčestvo a začal se učit azbuku (text obsahuje nadsázku - pozn. red.); hrůza hrůz. Ekonomové o závod mžourají, aby na obzoru rozpoznali čtyři jezdce na koních, a přou se, který z nich je ten plavý.

Společným jmenovatelem tohoto lamentování nad stavem věcí je obava o osud procesu, jemuž jsme si zvykli říkat globalizace a jenž na jedné rovině znamená propojování ekonomik, na druhé import liberálního uspořádání veřejného (a zhusta i soukromého) života.

Oškliví populisté

Hodně bylo řečeno o tom, že politický úspěch Donalda Trumpa (jakkoli to vypadá, že v listopadovém finále prezidentských voleb dostane od Hillary Clintonové kanára), emocemi motivovaný odchod Británie z Evropské unie, protiimigrantská hnutí v Evropě a nacionalislamismus v Turecku našly v globalizaci společnou oběť.

Takový lament potřebuje dvě podmínky. Zaprvé, přesvědčení, že globalizace znamená jednoznačné čisté plus. Mnoho lidí z bohatých ekonomik relativně vzato chudne, ale to je vyváženo skutečností, že stamiliony lidí v zaostalých částech světa již nežijí ve strašlivé chudobě.

Zadruhé, je zapotřebí představa, že Trump, Erdoğan, Boris Johnson nebo třeba německá PEGIDA nějakým zásadním způsobem významně brání integraci ekonomik či mezinárodnímu obchodu; že nebýt jejich populismu, svět by byl lepší. Zatímco o prvním bodu se mohou rozumní lidé přít, ten druhý je z větší části pomýlený.

Trump to nezačal

Zastavení jednání WTO o liberalizaci světového obchodu v Dauhá a následná nechuť odstranit překážky volného obchodu přes Tichý i Atlantický oceán samozřejmě s voličskou skepsí souvisejí. Však také jsou staršího data než Trumpova politická kariéra, úvahy o brexitu i PEGIDA.

Americký ekonom Kevin Logan ve službách HSBC to říká jednoduše: "Za posledních devět měsíců přijaly státy G20 více opatření omezujících obchod než kdykoli předtím od roku 2009." Graf lze samozřejmě číst i obráceně - od roku 2009 měla restriktivní opatření v šesti letech navrch nad liberalizujícími, zatímco obráceně tomu bylo jen ve třech letech.

Další graf ilustruje, jak v roce 2014 začal prudce klesat globální objem mezinárodního obchodu. To však má důvod spíše ve zpomalování čínské ekonomiky než v Trumpovi či Johnsonovi.

Zdá se tedy, že populistická nespokojenost s globalizací skutečně existuje a v podobě úspěchu obou zmíněných pánů dostala svoji politickou tvář. Z toho vychází obava o globalizaci - lidí, kteří jsou s výsledky globalizace nespokojeni, přibylo na západě tolik, že řečený proces zastaví. To přisuzuje volbám a názoru voličů obecně větší váhu, než jakou ve skutečnosti mají.

Proces globalizace nezačal proto, že by si ji masy přály, stejně jako v roce 1918 nevymřela pětina lidské populace na Zemi kvůli tomu, že by si její většina přála nakazit se španělskou chřipkou. Proces integrace světových ekonomik byl po jistou dobu a pro jistý typ ekonomického fungování velice výhodný. Diferenční charakteristikou přitom v tomto případě není lidská spokojenost s tím či oním uspořádáním věcí, nýbrž délka dodavatelských řetězců.

Dodavatelský řetězec namísto vůle lidu

Když před šedesáti lety americký obchodník Malcolm McLean začal posílat zboží přes oceán ve standardizovaných kontejnerech, urychlilo to dopravu o řád. Vykládání lodi najednou netrvalo sedm dnů, nýbrž sedm hodin. Tak se mohlo stát, že dnes, ať si tento text čtete na laptopu, desktopu, tabletu či smartphonu (jestli jsem na nějaký typ zbytečné hračky zapomněl, srdečně se jejímu výrobci i uživatelům omlouvám), nejspíše máte ve svém přístroji součástky pocházející ze šesti zemí a tří světadílů. Součástky běžného iPhonu, vlajkové lodi největší americké firmy, pocházely z Německa, Francie, Japonska a některé ze zemí jihovýchodní Asie, jako jsou Filipíny nebo Malajsie, než v Číně vytvořily hotový přístroj. Jinými slovy, dlouhatánský a mnohokrát rozvětvený dodavatelský řetězec, usnadněný relativně levnou dopravou, byl a dosud je velmi výhodný.

Lze se domnívat, argumentuje americký strategicko-bezpečnostní server Stratfor, že toto období se chýlí ke konci a že dodavatelské řetězce se opět výrazně zkrátí. Proč? Důsledkem technologického vývoje. Řeč je o umělé inteligenci, trojrozměrném tisku a robotice. Ty by měly radikálně proměnit uspořádání (nejen ekonomických) věcí, stejně jako kontejner, automobil a letadlo změnily životy našich nedávných předků.

Nové uspořádání věcí, které bude (budoucí čas je namístě, protože v něm ještě docela nejsme) více záviset na technologii než fyzické dopravě surovin, komponentů a hotových výrobků, by logicky mělo snížit poptávku po liberalizaci mezinárodního obchodu, a tím zbrzdit integraci ekonomik.

Pokud si však nyní levičák oddechne, že oné nenáviděné globalizaci zvoní hrana, má smůlu. Lze očekávat, že jednotlivé bloky volného obchodu (například NAFTA) budou produkčně prakticky soběstačné. To s sebou jistě ponese mnoho nepředpověditelného, ale jeden z důsledků si lze živě představit již dnes - slabší možnost rozvoje dnešního třetího světa, prohlubování rozdílů mezi jednotlivými ekonomickými bloky a samozřejmě strmé prohlubování příjmových rozdílů mezi lidmi v rámci těchto bloků. Příčiny současných protiglobalizačních nálad tak patrně nejen neodezní, nýbrž ještě zintenzivní. A děti dnešních demonstrantů proti globalizaci mohou zítra velice snadno protestovat proti jejímu nedostatku.

Zdroj: HSBC, MarketWatch, Business Insider, Stratfor