KONTEXT: Digitální destrukce (na) trhu práce aneb Kreativitě se meze (ne)kladou

Hnát: Digitalizace zásadně proměňuje podobu trhu práce, pracovních míst a sociálního systému jako takového. Na jakou změnu se máme připravit – půjde o takzvanou kreativní destrukci, v rámci které nová pracovní místa nahradí ta stávající, nebo nás čeká tak významná změna, možná šok, že v jejím důsledku některá místa úplně zaniknou?

Kučera: Existují rozsáhlé a důvěryhodné studie, podle kterých zhruba 40 % pracovních míst, jak je známe dnes, nebude zítra existovat. Otázkou je, kdy onen "zítřek" přijde. Něco podobného predikovat je přitom těžké. Automatizace je totiž aktuálně spojena s nemalými vstupními náklady. A právě proto podle mě žádnou velkou revoluci v následujících letech čekat nelze.

Hnát: Na druhou stranu je takřka jisté, že se mnohá pracovní místa či naturel práce jako takové budou měnit. Obyvatelé Česka jsou zvyklí být dlouho na jednom pracovním místě s velkými sociálními jistotami. Digitalizace přitom s sebou přináší dělbu práce, krátké úvazky – a možná to ani nebudou úvazky, ale krátkodobé zakázky – a tak dále. Je na to vůbec český pracovní trh a vlastně i sociální systém jako takový připraven?

Kučera: Takřka vůbec, bohužel. U nás převládá – a je hojně podporován – standardní model, což je dané naší historií. Je to patrné i na tom, že zde máme robustní sociální stát. Když se řekne flexibilní zaměstnávání, tak to u nás nemá dobrý zvuk. Podíl osob pracujících na částečné úvazky se u nás pohybuje v jednotkách procent, jde o 5-7 % zaměstnanců. V Německu se toto číslo pohybuje mezi 25 a 30 % a v Nizozemsku je to okolo 50 %. V tomto se stáváme velice rigidními a neflexibilními, o čemž ostatně svědčí i to, že se příliš nechceme stěhovat za prací.

Hnát: Přitom by se určitě našly skupiny obyvatel, které by flexibilitu uvítaly. Napadají mě ženy na mateřské nebo mladí důchodci, kteří mají sílu a chuť pracovat. I pro tyto skupiny se podle vás situace jeví jako beznadějná, nebo začínáme být přece jen vstřícnější?

Kučera: Doufám, že začínáme být trochu vstřícnější. Pevně věřím, že tlak na firmy, které mají spoustu volných pracovních míst, podobně jako v roce 2008, způsobí, že se pracovní místa začnou nějak přizpůsobovat a měnit. Firmy s tím ostatně již začínají. Takový návrat maminek po mateřské, těch, které jsou odbornicemi ve svém oboru, by měl být prioritou pro všechny firmy. To samé platí při odchodu kvalitních specialistů na zasloužený odpočinek. Jestliže chce být daný člověk nadále nějak aktivní, měli bychom mu to umožnit. Na druhou stranu je potřeba se podívat na stávající volná pracovní místa, kterých je na 140 tisíc. Kolik z nich je opravdu kvalifikovaných, a kolik z nich je ve výrobě, nebo obecněji fyzicky náročných? Obávám se, že většina pozic bude nekvalifikovaných, kde ženy po mateřské najdou uplatnění o poznání hůře.

Hnát: Zmínili jsme hlavně výzvy, ale digitalizace znamená i spoustu výhod. Vytváří místa, ale se specifickými požadavky. Dokáže na to reagovat náš vzdělávací systém?

Kučera: To je asi největší kámen úrazu, taková achilovka České republiky. Hays kupříkladu vydává společně s Oxford Economics takzvaný Global Skills Index, který potvrzuje, že náš vzdělávací systém na potřeby pracovního trhu zítřka prostě není dobře připraven. Jsme dokonce rok od roku horší, bohužel. Naše vysokého školství má ve světě slušnou pověst, chybí motivace cokoli změnit. České školství je financováno kvantitativně, ne kvalitativně, což je problém. Jakékoli zlepšení bývá výjimkou z pravidla (a je pod ním podepsána osobní motivace daného rektora nebo školy), nedochází ke zlepšením systémovým.

Hnát: Zkusme rozhovor zakončit optimisticky. V čem vy osobně vidíte ty největší výhody probíhající technologické revoluce, která, jak se shodujeme, (z)mění svět?

Kučera: Výhoda tkví v tom, že mizí omezení a hranice. Každý máme v kapse počítač, který je strašně výkonný, čemuž bychom ještě před deseti lety nevěřili. Máme obrovské možnosti související s přístupem k informacím; můžeme být efektivnější; a virtuální pracovní prostředí, které vzniká, nám nabídne lepší rovnováhu mezi prací a životem. Nebudeme muset být v práci od osmi do pěti, odsedět si to tam, budeme schopni pracovat z různých koutů světa. Stručně, digitalizaci považuji za něco pozitivního, což ovšem neznamená, že nepřináší i jisté výzvy.