(Ne)bojte se kybergedonu aneb Proč nás internetoví zlobři (ne)zničí

Mnoho povyku (téměř) pro nic: Počítačové války světů jsou stále spíše sci-fi

Kybernetické válčení je téma, které se objevovalo již před 20 lety, přičemž za tu dobu nabralo značnou dynamiku. Dlouho se mluvilo o tom, že to bude skutečná revoluce, že bude docházet ke cybergeddonům, že se od základu změní způsob válčení. To se příliš neděje, ukazuje pohled na současné konflikty. Na druhou stranu se tu bezesporu objevují záležitosti, jako byly například údajné ruské průniky na webové servery amerických demokratů. V tomto případě šlo o určitý typ informační války, tedy jednu z forem kybernetického válčení.

Na východní frontě EU neklid: Příklady kyberválek jsou spojovány s Ruskem

Když se mluví o kybernetických válkách, opakovaně se zmiňují příklady Estonska, což je již devět let starý příklad, a Gruzie, kde to je navíc poměrně nejisté. Šlo o situace, kdy docházelo k určitým DDOS útokům, což znamená, že systémy byly pouze odstaveny a škody, které to nadělalo, minimálně ty materiální, byly malé. Psychologické škody jsou samozřejmě ke zvážení, protože v případě Estonska bylo patrné, že útočí jiný stát, což pro společnost může být nepříjemný pocit. Proto bych tuto hrozbu nepodceňoval, ale zatím revoluci ve válčení nevidíme.

Achilovka moderního člověka: Útoky na infrastrukturu by nepochybně bolely

V nejznámějším, tedy estonském případě kybernetického útoku byly materiální škody malé. V podstatě šlo o to, že nějaký čas nefungovaly bankovní systémy. To způsobilo ztráty, které ale v kontextu celé ekonomiky byly menší. Ty zásadní materiální škody by mohly být způsobeny útokem například na systémy kritické infrastruktury. To jsou zjednodušeně řečeno systémy zásadní pro fungování společnosti. Jde o virtuální část našeho světa, která jen ukazuje, jak jsme závislí na algoritmech a počítačích. Nejklasičtějšími příklady jsou energetika, elektrická vedení a podobně.

Realita hybridní současnosti: I díky sociálním sítím živ jest Islámský stát

Hybridní války jsou realitou, ve které žijeme. Příkladem je radikální islám, konkrétně Islámský stát. Ať si o jeho ideologii myslíme cokoli, je bezpochyby rozšířená a velice stará; jde o radikální čtení náboženského textu. Islámský stát ve stávajícím rozměru a struktuře by navzdory tomu nevznikl, kdyby nebyl schopen efektivně pracovat s propagandou, pro jejíž šíření účelně využil kybernetických nástrojů a sociálních sítí. Z tohoto pohledu je to dobrý příklad toho, jak může propaganda vypadat a jak enormně a efektivně může být šířena.

(Nová) mocenská rovnováha: Pozor, moderní technologie zvyšují (im)potenci!

Nové technologie obecně smazávají rozdíly. Aktér, jako je Islámský stát, se najednou může stát významným globálním politickým hráčem, protože o něm je slyšet, je vidět a dokáže globálně působit. Na druhou stranu je evidentní, že jsou zapotřebí zásadní prostředky a politická báze na to, aby to platilo i v nějaké střednědobé perspektivě. Patrné je to na případu Ruska. To se snaží nacházet trhliny v západním vidění světa a prezentovat svůj alternativní projekt, který není ideologicky zásadně ukotvený a vyzrálý, ale je alternativní a rozhodně ne tak kompromisní s tím západním, jak býval.

Štěstí přeje připraveným: Czech it out, i Česko má (a testuje) své kyberštíty!

Česko se na hrozby spojované s moderními technologiemi a obecněji na případné kybernetické války připravuje. Dokonce tu máme dva kybernetické polygony a proběhly zde simulované útoky na energetickou infrastrukturu. Kupříkladu v Praze se uskutečnilo před rokem cvičení pro situaci, která by mohla nastat v případě blackoutu, je to zkrátka velké bezpečnostní téma. V tomto kontextu je potřeba připomenout, že podobné útoky nejdou provést tak lehce, jak by se mohlo zdát z knih a článků ať už futurologických nebo vědeckých; opakuji, není zde ani mnoho známých případů.