Globální ekonomika potřebuje Robina Hooda: Vzít bohatým a rozdat chudým

Vyrůstal jsem šťastně ve Švédsku. Bylo mi 22 let, když televize jednou v sobotu ráno v únoru 1986 oznámila, že byl zastřelen vůdce dělnického hnutí Olof Palme. Nelitoval jsem toho pokrytce. Sice kdysi vyjádřil svůj zármutek nad pražským jarem, ale kamarádil se s mnoha pošlapávači lidských práv, například s Jásirem Arafatem, Fidelem Castrem, Leonidem Brežněvem nebo nedávno zabitým Muammarem Kaddáfím. Líbal se snad s každým komunistickým pohlavárem na světě. A také razil socialistickou teorii Robina Hooda - bohatým brát a chudým dávat.
Takové byly dvě tváře Olofa Palmeho. V době jeho smrti jsem s jeho "zbojnickými" názory naprosto nesouhlasil. S odstupem času však vidím, že je teorie Robina Hooda správná, i když dnes z jiných důvodů než tenkrát. Olof se teď asi v hrobě obrátí.
Ekonomická krize z ptačí perspektivy
Nejsem ani baptista, ani zarputilý minimalista, ale jsem názoru, že za západní ekonomickou krizi mohou nenasytnost a chamtivost vyspělého světa, ten nekritický instinkt stále více konzumovat. Nejsou to izolované krize - bankovní, ropná nebo počítačová - ale řetězec spojených událostí, který je determinován slábnoucí ekonomikou v západních demokraciích.
Jen málokdo asi vnímá krizi jako dlouhodobý a souvislý trend ustupujícího ekonomického růstu. Trend, který je způsoben nenasytnou touhou po větším materiálním uspokojení.
Recese se blíží: Krizové rady od těch, kteří zažili Velkou depresi
Právo konzumovat
Tento trend začal v polovině 80. let v USA, kdy Amerika uvítala možnost levné výroby v otevírající se Číně a v Koreji. Najednou se staly šaty a elektronika spotřebním, ne kapitálovým zbožím, dostupným každému a v neomezeném množství. Západní svět zapomněl opravovat šetřit a vytvářet rezervy na horší časy. V domnění, že bude jedině lépe, a bez porozumění následkům se dal na cestu spotřební sebezkázy.
Právo užívat si demokracie se stalo synonymem práva mít vše ihned. Zmizela kultura odříkání si a trpělivosti. Už nebylo potřeba vydělat na to, co si chceme koupit, jako to bývalo v době poválečné. Západní civilizace se dostala do stadia, kdy považuje právo konzumovat za samozřejmou součást demokracie.
Virus společnosti
Dnes už se spotřební zboží nevyrábí "u nás". Velké firmy propouštějí a destabilizují předpoklady pocitu bezpečí a jistoty. Vyvážíme kapitál a pracovní příležitosti v neprospěch dlouhodobého ekonomického benefitu. Oslabujeme možnost zaměstnávat budoucí generace na místech, která již po staletí považujeme za své kulturní jádro. Ze západních demokracií se rychle stávají domovy důchodců, kde mladí nezaměstnaní konzumují důchodové úspory.
Kvůli neschopnosti zaměstnat lidi v produktivním věku v domácím prostředí dojde k přesunu těch nejschopnějších do míst rozvoje a budoucnosti. Doma zůstanou jen děti, nezaměstnaní a starci. Oslabený organizmus společnosti pak snadno podlehne jakékoli lehké ekonomické viróze.
Řešení: Bohatým brát, chudým dávat!
Východní Asie se rozvíjí v důsledku našeho zvyšujícího se konzumu a přetahuje pracovní příležitosti a továrny. Láká je na levné a méně regulované výrobní prostředí.
Jediným způsobem, jak zabránit migraci práce, je rychle umožnit třetímu světu zvýšení domácí spotřeby. Aby se tak stalo, musí se ve třetím světě rychle zvednout platy. To znamená, že globální společnosti, které nechávají jen malé procento výnosů zaměstnancům v chudých zemích, musejí zvýšit platy a odvody daní v místě výroby. Jedině takovým "štědrým" gestem se ubráníme kolapsu západní ekonomiky.
Při zvýšení platů a posílení spotřeby ve výrobních zemích ceny zboží postupně porostou, čímž dojde ke zpomalení vývozu z Asie a zpomalení dovozu a konzumu západních ekonomik. Tímto se opět stane profitabilní výroba produktů v západním světě a vývoz do rostoucích trhů.
Otočení toku zboží a peněz bude vyrovnávat měnové rozdíly, propad kupní síly i obchodní bilance. Je to způsob, jak vybalancovat velké dluhové a příjmové rozdíly mezi chudým a bohatým světem. Zatím Asie subvencuje naši konzumaci tím, že skupuje západní dluhopisy, kdy jí země západního bloku už teď dluží 3 biliony dolarů a nějaké ty úroky navíc.
Z nové rovnováhy v globálním obchodu by každý vyšel lépe. Jak ti, kteří vyrábějí za málo, tak ti, kteří opulentně konzumují. Jedna strana by zdravě ztrácela na váze a druhá šťastně nabírala tuky.
Změna je na nás
K funkčnosti teorie Robina Hooda je také potřeba nová globální holistická uvědomělost, která ovšem začíná u nás. Měli bychom žádat a přednostně kupovat zboží, o kterém víme, že jeho výrobce nechává většinu výdělku na stole zaměstnancům ve výrobní zemi, a že platí daně tak, aby podpořil rozvoj školství, státotvorných orgánů, zdravotnictví a právnického prostředí. Upřednostňujte proto nákup zboží označeného FAIR TRADE a žádejte více těchto produktů!
Peter Brabeck-Letmathe: Světu může dojít voda, a s ní i potraviny
Regulace zločinců
Je bohužel také potřeba regulovat globální obchod a bojkotovat země a podniky, které kanibalizují na chudých dělnících ve prospěch bohatých akcionářů. Regulace musí nastat, protože naše samoregulační ekonomika selhala a dnes nefungují základní pravidla, která jsme se učili na makroekonomických přednáškách. Centrální banky ztratily svůj jediný řídící nástroj - úrokové sazby. Vyčerpali totiž možnost jejich snižování.
Investiční banky dnes zastupují roli národních bank a tisknou peníze skrz funkci finančního přebalování a vytváření derivátů. Moc kapitálových trhů je v rukou egocentrických hedgeových fondů, které operují neregulovaně a spekulují v tržních diskrepancích.
Miliardy ve vzduchu: Takhle si banky posílají peníze během krize
V naší společnosti nepotřebujeme subjekty, které se živí nedostatky, slabostí a nevědomostí druhých. Hedgeové fondy neplní žádnou pozitivní společenskou funkci. Fungují jako kasina pro pár chamtivých spekulantů, kteří vydělávají na slabosti společnosti. Reprezentují nenasytnost a chamtivost společnosti a přispívají k politické a ekonomické destabilizaci. Zákaz hedgeových fondů by byl ku prospěchu 99,9 % populace.
Politici by potřebovali najít odvahu si přiznat, že ztratili ovladač k televizi, a nebát se regulovat a zakazovat ekonomické jevy, které hazardují s penězi společnosti. Potřebujeme zákony, které vrátí politikům možnost řídit děj ve prospěch všech voličů, ne lobbistů, nadnárodních společností a destruktivních hedgeových fondů. Je potřeba volit takové lidi, kteří mají odvahu si nelhat a skoncovat s globální korupcí.
Myslíte si, že jsem socialista nebo idealista? Určitě ne! To by mě maminka proklela! Jen přemýšlím o tom, jak vyspělý svět odklonit z trati, jejíž konečná zastávka je zahalena ve tmě.