Denní glosa: Nukleární Senát a krátká paměť

Již v pondělí médii problesklo, že shodu na postoji proti nominaci Gorsucha již našlo 41 demokratů. Republikáni ovšem mají k dispozici takzvanou nukleární, silovou možnost – nemohou-li změnit pravidlo psané (i k tomu je potřeba 60 hlasů), mohou změnit precedens, pravidlo nepsané, a prosadit svou jaksi zadními vrátky.

Procedura je natolik bizarní, že ji zde netřeba popisovat celou; postačí říci, že obnáší celkem povinné tři dny čekání, šest různých hlasování, jejich následná zneplatnění, a dokonce situaci, za níž by šéf republikánů Mitch McConnell úmyslně hlasoval naoko s demokraty. Je to zkrátka obrovská opičárna.

Na jejím konci bude – pokud nejméně tři z republikánů "nezběhnou" – jmenování Neila Gorsucha potvrzeno, a to nejspíše v pondělí. Na tom není nic tak zlého, Gorsuch je uznávaný soudce, který sice je konzervativního ražení, ale ne tolik jako třeba Antonin Scalia, jehož smrt loni místo u nejvyšší justiční instance uvolnila. Jeho nominace musela vzniknout během jedné z nejsvětlejších Trumpových chvilek v Bílém domě (Melania promine, jakkoli tam snad ještě ani nebydlí).

Demokraté ovšem nic takového uznat nechtějí a budou Gorsucha blokovat přesně tak dlouho, jak jim to ústava dovolí. A halasně varují republikány, jak ostudné a nebezpečné pro společnou budoucnost jejich země by použití výše popsané nukleární možnosti bylo.

Jak krátká je paměť. V listopadu 2013, kdy ještě měli demokraté v Senátu většinu, provedli republikánům přesně totéž – změnili počet hlasů potřebných ke schválení členů Obamovy administrativy ze 60 na 51 (výjimkou zůstalo právě jmenování členů Nejvyššího soudu). "Budete toho litovat dříve, než se nadějete," říkal tehdy McConnell.

Donald Trump je výjimečný politický neandrtálec, všechna čest. Nukleární příběh nám však připomíná, že jedna ani druhá partaj v Kongresu si s ním zase tak moc nezadají.