Denní glosa: Tereziánský gambit
Britská ministerská předsedkyně Theresa Mayová se nakonec odhodlala a po devíti měsících vlády vypsala předčasné parlamentní volby. Ačkoli dříve říkala, že žádné volby nebudou, logika věci byla příliš lákavá. Opoziční labouristé jsou slabí, nestává se totiž, aby v době míru měla vládnoucí partaj v preferencích náskok 20 procentních bodů, notabene když utrpí zásadní politickou prohru a musí kvůli tomu vyměnit šéfa.
K vypsání voleb potřebovala Mayová souhlas dvou třetin parlamentu, tedy v praxi právě labouristů. Ti mají k souhlasu s volbami specifický důvod – většina jejich poslanců se chce zbavit svého předáka Jeremyho Corbyna, ale obává se, že bez drsné volební prohry to nepůjde.
V tom je svého druhu háček. Dnes sedí v parlamentu 330 konzervativních poslanců, o stovku méně labouristů a ani ne sto dalších. Z voleb by měli vzejít posíleni liberální demokrati a konzervativci, zatímco labouristů může být třeba o třetinu méně než dnes.
Ať bude Mayová v následujících dvou letech dělat cokoli, jejím hlavním úkolem bude vyjednávat podmínky brexitu. Axiom britské politiky praví, že takové podmínky nelze vyjednat ke spokojenosti všech, a především nikoli ke spokojenosti Konzervativní strany, pro jejíž tradičnější křídlo není žádná dohoda s kontinentálními podlidmi dost dobrá.
Snadno se tedy může stát, že Mayová bude po volbách čelit podstatně silnějším liberálním demokratům, početně slabším, ale politicky schopnějším labouristům, a především pak veliké síle vlastních poslanců, jejichž loajalita vůči vedení je vždy sázkou do loterie. Jestliže dnes vypadá vypsání předčasných voleb jako pohodlný způsob, jímž si Theresa Mayová může vyčistit stůl na dalších pět let (či spíše podle tradice čtyři roky), může totéž rozhodnutí za dva roky vypadat jako začátek cesty do pekel.
