Denní glosa: Spekulace na konec světa je pitomost

Dokonce i během kubánské krize před pětapadesáti lety, kdy svět stál 13 dnů jen kousek od jaderného pekla, akciový trh jako kdyby to ani nezaznamenal. Znamená to, že tehdejší investoři (stejně jako v míře o něco menší ti dnešní) odhadli, že politika vzájemného zaručeného zničení funguje tak parádně, že se netřeba znepokojovat? Ani ždibíček?

To by byla zajímavá informace, protože všichni ostatní lidé na světě, kteří si o karibské krizi něco mysleli, si o ní nemysleli nic pěkného. Pozdější historik a tehdejší autor Kennedyho projevů Arthur Schlesinger řekl, že to byla nejnebezpečnější chvíle v lidských dějinách, a Bob Dylan psal "o vlně, která může zatopit celý svět". Proč zrovna burza by byla plná lidí, kteří smýšlejí jinak?

Zdá se, že apokalyptická vidina umí něco, co ostatní věci na světě (třeba špatná zpráva o výsledcích hospodaření nějaké firmy) nesvedou. Když si myslíte, že IBM (nebo kdokoli jiný, ať jsem fér) prodělá kalhoty a že se na to přijde za týden, prostě prodáte její akcie a koupíte jiné, kterým věříte více. Protože na obou stranách každého obchodu je jeden kupec a jeden prodávající, je pravděpodobnost, že se trefíte, jen zhruba poloviční, ale to je život.

Ale co uděláte, pokud si myslíte, že nejspíše dojde na jadernou válku? Koupíte akcie výrobce rakví? Americké dluhopisy? To je nešikovné, protože výrobce rakví by sice měl výtečný kšeft, ale sám by (v případě, že váš odhad je správný) nejspíše neexistoval, stejně jako dluhopisový trh. Zlato asi vydrží, ale nebude, před kým byste se s ním vytahovali, i kdybyste náhodou sami přežili.

Takže nejlogičtějším počinem by bylo vše prodat, dokud je komu, a hotovost utratit dříve, než Kim s Donaldem začnou mačkat knoflíky. Užít si těch pár dnů jako žádné jiné. Autor článku na totéž téma na blogu Marginal Revolution si myslí, že by to znamenalo "týden plný děvek a koksu", ačkoli v praxi by radikální odklon od dosavadního životního stylu pro půlku burzy znamenal naopak týden bez obojího. Ale to jsou nepodstatné detaily.

Podstatné naopak je, že když najednou zmnožíte to, co vám obvykle dělá radost, užijete si toho méně, než byste užili normálně, postupně. Mezní užitek klesá, řekne ekonom. Kromě toho, když to tak udělají všichni, způsobí si navzájem takové peklo, že jaderná katastrofa bude vysvobozením.

Klesající mezní užitek tedy dělá z očekávání konce světa nákladnou záležitost. Je to investiční ekvivalent fyzikálního trablu s rychlostí světla – ať děláte, co děláte, ani teoreticky ji nepřekonáte. Když toto víte o svých investicích (ať uděláte, co uděláte, ve chvíli jaderné války vám to bude málo platné), můžete zprávu o tom, že katastrofa je o něco blíže či dále, klidně ignorovat. Čímž se dostáváme přesně do toho stavu mysli, který konec světa opravdu přitahuje. Mít pravdu není vše.