KONTEXT: Zemětřesení na trhu práce? Dělejte, co vás baví, budete královsky odměněni, radí Jan Mühlfeit
Český trh práce nadále trhá rekordy – v dubnu bylo u nás i díky náběhu sezónních prací volných 267 tisíc pozic, o 24 tisíc více než nezaměstnaných. Nabídka v tomto smyslu předstihla poptávku poprvé v historii. I tak se projevuje nový hospodářský (ab)normál, který postupně mění zažitá pravidla hry. KONTEXT i proto nabízí recept na úspěch na trhu práce zítřka z dílny platformy Alter Eko.
Trh práce zažije pod vlivem digitalizace strukturální změnu. Odhadem nakonec zanikne kolem 40 % stávajících pracovních míst. Otázkou je, jak rychle k tomu dojde. "Odpověď se hledá těžko, automatizace je totiž dnes spojena s nemalými vstupními náklady," připomíná ředitel české pobočky globální personálně-poradenské společnosti Hays Ladislav Kučera. "Právě to nahrává tezi, že k revoluci v nejbližších letech nedojde. Je ale potřeba si přiznat, že digitalizace (z)mění v podstatě vše. Příkladem je internet věcí, jinými slovy například chytrý spotřebič, který bude řídit jak objednávku surovin, tak svoji údržbu."
Co se Česka týče, zatím se potvrzuje, že náklady na automatizaci výroby jsou vysoké a naše nízce hodnocená pracovní síla (respektive struktura naší ekonomiky) žádný tlak na rychlou či razantní automatizaci nevyvíjí. Platí, že jsme montovna, nikoli centrum vývoje a výzkumu. Většina našich společností je ale vlastněna nebo vázána na západní firmy, což si zřejmě postupnou automatizaci vynutí.
Pracovní místa zítřka a vnímání práce jako takové se tak napříště (nejen) kvůli automatizaci a robotizaci budou lišit. Lidé v Česku jsou přitom konzervativní, jsou zvyklí být dlouho na jednom pracovním místě, s velkými sociálními jistotami. "Digitalizace přinese trendy jako job-sharing, krátké úvazky a krátkodobé zakázky. Na něco podobného není český trh práce ani sociální systém připraven," podotýká Kučera.
U nás převládá (a je hojně podporován) tradiční zaměstnanecký poměr. Flexibilní zaměstnávání má celkem negativní konotace, vyspělým ekonomikám se v této oblasti nemůžeme rovnat. V Česku se podíl osob pracujících na částečné úvazky pohybuje mezi pěti a sedmi procenty, v Německu jde o 25 % všech pracujících a v Nizozemsku zhruba o 50 %. Jsme tedy rigidní a neflexibilní, což koresponduje s tím, že se ani nechceme příliš stěhovat za prací a podobně, což si s nastoleným trendem a očekávaným vývojem na trhu práce zrovna netyká.
Nesoulad mezi požadavkem na pracovní sílu odpovídající potřebám dneška a zítřka a situací na trhu, respektive situací mnoha zaměstnanců, je přitom do značné míry dán vzdělávacím systémem. "Ten je v Česku nastaven chybně," říká někdejší ředitel Microsoftu pro Evropu a dnes kouč a mentor na volné noze Jan Mühlfeit. "Z různých srovnání našich studentů se zahraničními vycházíme průměrně až podprůměrně. Přitom (nejen) naše děti budou o práci soupeřit na globálním poli, protože globální konektivita znamená globální konkurenci. I proto má smysl inspirovat se tam, kde mají nejlepší vzdělávání, kupříkladu ve Finsku."
Společně s potřebou významného upgradu vzdělávacího systému bude potřeba významně změnit i přístup jednotlivců. Lidé si budou muset každých pět let obnovovat své znalosti a dovednosti, jinak nebudou stačit vývoji. Společně s tím by si měli být vědomi toho, že globální konkurence a digitalizace prohloubí propast mezi špičkami v oboru a (pod)průměrným zbytkem. První skupině, v podstatě v jakékoli profesi, se bude vést velice dobře, druhá je a bude pod stále větším tlakem.
K tomu, aby se člověk stal skutečným mistrem, přitom přispěje i poznání sebe sama. Jak na to? A jaký je recept na úspěch na trhu práce?
