KONTEXT: Čest práci, dokud je aneb Proč se v době rekordní zaměstnanosti (ne)bát o flek
Nezaměstnanost v USA spadla na osmnáctileté minimum, vyluxovaný trh práce hlásí i Česko a další rozvinuté a rozvíjející se trhy. Obavy z mas nezaměstnaných, které o práci připravila automatizace a roboty, se tak mohou na první pohled zdát akademické a abstraktní. Druhý pohled nicméně odhalí zásadní tektonické pohyby, které (z)mění trh práce. KONTEXT radí se na ně připravit, a to ideálně nyní, v době hojnosti.
Svět na začátku května vzdal hold práci, v Praze a dalších českých městech se přitom svátek nesl ve znamení křiku extrémní pravice i levice. Demagogické kakofonii navzdory ale bylo možné vystopovat i oprávněné připomínky a obavy související se stavem a vývojem trhu práce, respektive s neschopností většiny států se k tomu, co se v důsledku nastartovaných trendů na trhu práce (z)mění, konstruktivně postavit. Vše přitom začíná dýchavičným systémem vzdělávání.
Kreativní destrukce na trhu práce probíhá za oponou hospodářské konjunktury, která v USA (podobně jako v Česku a dalších rozvinutých ekonomikách) z trhu vyluxuje v podstatě kohokoli, kdo je ochoten přiložit ruku k dílu. Blížící se ochlazení nicméně restartuje, respektive urychlí nebezpečné rozevírání nůžek mezi tím, jaké dovednosti a znalosti firmy poptávají, a tím, co lidé umějí a vědí. Tento proces přiživí již tak vyhrocené spory mezi skupinami různého druhu včetně mezigenerační propasti.
Konflikty způsobené snahou řídit (své ratolesti) podle zpětného zrcátka se opakovaně vyhrocují v nastávající adrenalinové době maturit a přihlášek na vysokou školu. Nepochopení nových pracovních pozic a obecněji standardů (a tím možností na trhu práce) je přitom jen jedním z důvodů. Mezi další patří mnohými zavrhované bullshit jobs jako profesionální mazlič, v neposlední řadě pak zažité představy o mnoha profesích, které byly donedávna garancí prestiže (č)i stability, zatímco napříště jí být nemusejí.
Ke stavům úzkosti až paniky nejen mladých přispívá stávající nejistota, která je pro podobná přechodová stadia typická. Na straně jedné se množí analýzy, podle kterých dnešní studenti základních škol změní ve svém životě sedmkrát profesi (nikoli "jen" zaměstnání), přičemž pět z pozic, které budou zastávat, nyní ještě neexistuje. Na straně druhé recept garantující úspěch neexistuje, respektive to, co se nabízí (a i mnohé velké korporace se tím řídí), se zdá být abstraktním "uměním pro umění".
Co je tedy dnes možné říci s jistotou? To, jak bude v důsledku automatizace, demografického vývoje a dalších trendů vypadat trh práce zítřka, prostě nevíme. I proto se nade vše bude cenit hluboká expertiza, na straně druhé pak flexibilita (35 % toho, co dnes víme, má být zítra nepotřebné) a ochota se celoživotně vzdělávat. Jak říká Stéphane Kasriel, šéf Upwork, globálně působící sítě propojující lidi na volné noze a subjekty poptávající jejich služby, své znalosti je a bude potřeba každých pět let obnovovat, jinak to nepůjde.
