Anketa: Vyhne se Španělsko řeckému scénáři?
Podaří se Španělsku zažehnat hrozící bankrot, nebo se vydá stejnou cestou jako Řecko? Anketa mezi ekonomy a dalšími osobnostmi světa financí a byznysu.
Další stát eurozóny se nezadržitelně řítí do dluhového maléru. Výnosy španělských dluhopisů rostou, na uzdě je už nedokáže udržet ani Evropská centrální banka svými zásahy. Podle některých ekonomů je osud Španělska zpečetěný a hraje se jen o čas, aby se mohly banky dostatečně připravit na to nejhorší.
Bankrot Španělska by měl na ekonomickou situaci v Evropě mnohem větší dopad než problémy Řecka, které se nad propastí pohupuje již několik let. Odborníci varují, že pokud se nepodaří španělské dluhy nějak umazat, zažije Evropa teprve opravdovou hospodářskou krizi. Nehraje se přitom jen o osud eurozóny, ale také o bytí a nebytí mnoha evropských bank. Nesmíme navíc zapomínat na to, že i s další zemí Pyrenejského poloostrova, Portugalskem, je to nahnuté.
Kudy vede cesta k záchraně?
Ekonomové se dohadují, zda mohou Španělsku pomoci strukturální změny a razantní reformy, které by zadlužené regiony postavily na nohy. Španělsko se sice před krizí nechovalo tak nezodpovědně jako zmiňované Řecko, symbol lehkovážného zadlužování, z Bruselu a Berlína však přesto do Madridu zní táž písnička jako do Atén: škrtejte a šetřete, jinak bude zle!
Co si tedy myslí čeští ekonomičtí experti?
PAVEL KOHOUT
ekonom, Partners
Obávám se, že Španělsko už řadu měsíců je v problémech srovnatelných s Řeckem. Situace je ovšem poněkud odlišná. Zatímco Řecko mělo těžiště problému ve financích centrální vlády, v případě Španělska jde hlavně o banky a o rozpočty provincií.
Španělská krize je především bankovní krizí, která byla způsobena úvěrovou bublinou v sektoru nemovitostí – v roce 2007, když bublina vrcholila, rostl objem španělské peněžní zásoby M3 o 20 %. Takto šílené tempo peněžní inflace muselo vést k maléru.
Nyní jsou španělské banky již nějakou dobu napojené na záchrannou linku do Evropské centrální banky, která jim poskytuje likviditu. Bez této pomoci by se španělské bankovnictví bezpochyby dávno zhroutilo. Evropská centrální banka tak částečně napravuje, co způsobila. Totéž platí pro státní dluhopisy. Bez podpůrných akcí Evropské centrální banky by Španělsko již bylo odříznuto od finančních trhů.
Pomohly by reformy? Ano, ale až s odstupem několika let. Jakkoli skvělé reformy nepomohou vyřešit akutní problémy, dokonce mohou krátkodobě ještě zhoršit situaci, když vypadne část vládních výdajů. Uvážíme-li, že Řecko bylo "zachraňováno" dva roky – a nakonec marně -, pro Španělsko z toho vychází špatná prognóza. Buďto Evropská centrální banka bude postupně rozpouštět a odkupovat španělské dluhy inflačními penězi, nebo uvidíme, co jsme ještě neviděli. V každém případě bych nyní nekupoval španělské akcie, dluhopisy ani nemovitosti, a to ani se slevou. Víno a olivy, to ano.
PETR MACH
ekonom a politik
Až se úroky ze španělských dluhopisů dostanou k 8%, bude to jiné. Požádá-li Španělsko o úvěr ze záchranného fondu eurozóny EFSF, fond pravděpodobně nebude schopen sehnat částku, kterou bude Španělsko na pokrytí deficitu a splátek starých dluhů potřebovat. Domnívám se, že v té situaci bude pro Španělsko zavedení národní měny nevyhnutelné a bude to pravděpodobně znamenat konec eurozóny.
Jde o to, že EFSF nemá vlastní peníze, které by Španělsku půjčilo, jen vydává dluhopisy garantované zeměmi eurozóny – a přitom ubývá zemí, které jsou reálně schopny tyto dluhopisy garantovat. Takže i když politici navýšili limit pro emisi dluhopisů EFSF, realita bude taková, že bez ohledu na povolený limit nikdo nebude ochoten tyto dluhopisy kupovat.
MARTIN PROKOP
ekonom, analytik Next Finance
Zase bych to neviděl se Španělskem tak černě. Španělsko může vyřešit své problémy bez pomoci některého z evropských záchranných fondů. Problémem Španělska jsou především banky, které ve svých bilancích drží špatné úvěry. Je nutné jim dodat kapitál. Druhým problémem je málo flexibilní ekonomika Španělska. V předkrizových letech byl kladen velký důraz na stavební sektor. Ten ovšem nyní uvadá.
Španělsko se tak musí přeorientovat na jiná odvětví. To samozřejmě nějakou dobu bude trvat, ale u Španělska je ta doba až příliš dlouhá. Málo flexibilní je i španělský trh práce.
Španělsko také propadá ve srovnání prostředí příznivého pro podnikání. Pokud odbourá jednotlivé bariéry, a to na trhu práce i v rámci jednolitých odvětví, může se jeho hospodářská situace opět zlepšit.
Hlavní rizika Španělska spočívají v politice. Když politici nebudou rychle zavádět strukturální změny, může se stát, že Španělsko požádá o pomoc ze záchranných fondů eurozóny. Tyto peníze by měly následně směřovat na rekapitalizaci bank. Španělsko by však mělo zůstat na dluhopisovém trhu, což je rozdíl oproti Portugalsku nebo Řecku. Musíme si uvědomit, že Španělsko mělo dobrou startovací pozici, míra jeho zadlužení byla před krizí na velice nízké úrovni. Z toho nyní může těžit.
JAN TRAXLER
ekonom, ředitel FINEZ Investment Management
Je veřejným tajemstvím, že Španělsko i Portugalsko drží nad hladinou pouze Evropská centrální banka, jinak by úrokové sazby u dluhopisů byly dvojnásobné a obě země by byly nuceny vyhlásit platební neschopnost a krátit věřitele stejně jako Řecko. Tento osud je však nemine. Evropská centrální banka pouze dává čas bankám připravit se na rozpad eurozóny a default některých zemí, aby nezkolabovala celá Evropa.
Řecko bylo malé sousto. Zato Španělsko a Itálie, to bude problém. Španělsko zcela jistě zkrachuje a zcela jistě nebude poslední. Čím dřív vyhlásí platební neschopnost, opustí eurozónu a nechá oslabit novou měnu, tím dříve se může postavit zpět na nohy.
Jen německé a francouzské banky se ještě nestihly zbavit španělských dluhopisů, takže zatím je bude Evropská centrální banka podporovat. To ovšem nebude trvat věčně. Španělsko má osud jasný, otázkou je pouze načasování.
LUKÁŠ KOVANDA
ekonom a publicista
Španělsko čeká stejný osud jako Řecko. Jenom to všechno bude větší a horší. Nyní je země pod Pyrenejemi tak trochu ve stínu dění kolem Řecka, ale nezaměstnanost mladých (přes 50 %) je téměř stejná jako ta řecká (51,5 %). Připočítejme žalostnou fiskální situaci, ta se bude zhoršovat už jen kvůli chabým demografickým vyhlídkám. Existují výpočty, které udávají, že země by potřebovala finanční prostředky ve výši 250 % současného HDP (!), které by byly bezpečně uloženy a trvale úročeny v bance, aby byla s to dostát za současného stavu svým sociálním závazkům.
Vedle toho je ve Španělsku osudově rozložen i bankovní sektor, který se bude dlouhá léta zotavovat z realitní bubliny, která byla v mnoha ohledech závažnější než ta americká, jejíž splasknutí vyvolalo finanční krizi.
Do už tak smrtícího koktejlu přidejme další toxickou ingredienci: euročinovníci budou po řecké anabázi oslabeni jak politicky, tak co se týče sanační munice, která jim zbude k dispozici (a budou tedy ještě nervóznější). Možná tedy spíše: "Kéž by Španělsko stihl stejný osud jako Řecko!"
PATRIK NACHER
provozovatel serveru Bankovnípoplatky.com
Stejný osud jako Řecko, a to z pohledu oddalování skutečného řešení předlužení země, v zásadě čeká půl Evropy. Celý finanční systém je postavený na špatných základech: státy, politici i samotní občané žijí desítky let na dluh, který je z části nesplatitelný, banky podnikají systémem "zisky jsou soukromé a ztráty veřejné", Evropská unie je nákladný byrokratický moloch, který ekonomiku dusí a má tendenci regulovat kde co, a rotačky tiskáren chrlící eura běží naplno, aby se to všechno zaplatilo. Je to normální?
TOMÁŠ PROUZA
ekonom, Partners
Ne. Španělé jsou mnohem odpovědnější v reformě své ekonomiky, vzhledem k vysoké nezaměstnanosti zejména mladých chápou, že změny jsou potřeba, a vláda má politický mandát je provádět. Věřím proto, že Španělsko potřebnými reformami projde a z krize se oklepe. Řekové se naproti tomu stále chovají, jako by jim vážnost situace ještě nedošla.
PETR TEPLÝ
ekonom, FSV UK
Ano, v delším horizontu nepochybně. Dlouhodobá nekonkurenceschopnost Španělska je notoricky známá. Jak jsem tvrdil již v lednu, nedalekou budoucností Řecka je diktatura. Diví se někdo, že jižní křídlo Evropy mělo v nedávné minulosti buď diktaturu (řecká junta či španělský režim generála Franka), nebo mafii (Itálie)? Proč by se tam neměly vrátit? To byl jeden z důvodů, proč tyto země byly přijaty do Evropské unie a následně do měnové unie, tedy do nedokončených politických projektů.
Ekonomicky začlenit tyto země mezi vyspělou Evropu se ukazuje jako nemožné. Při pseudozáchraně Řecka bylo jasné, že se nejedná o jeho záchranu, nýbrž se kupoval čas pro záchranu bank a dalších problémových zemí typu Španělska, Itálie, Francie, Kypru a Portugalska, kterému v červnu opět dojdou peníze.
Je zřejmé, že ani bilionové intervence Evropské centrální banky už finančním trhům nestačí. Pokrok je, že si někteří evropští politici začínají rozpad měnové unie připouštět. Rozpad ovšem přinese sociální náklady a nepokoje. Otázkou zůstává, kdy nadejde čas se poohlédnout po akciích zbrojařských firem.
