Kdo může za řeckou tragédii?

Všichni čtyři hlavní podezřelí udělali stejnou chybu: přikrmovali falešnou představu o boomu, což vyústilo v daleko horší ekonomické selhání.

1. Řečtí vládní politici

Většina veřejnosti odsuzuje v první řadě řecké politiky. Vlády si horlivě půjčovaly, aby udržely prosperitu ekonomiky. Kvůli tomu země hromadila ohromné množství dluhů, zatímco docházelo ke dramatické ztrátě konkurenceschopnosti a růstového potenciálu. Řečtí politici se neštítili dokonce ani falšování statistik. Nepravdivě reportovali o stavu veřejných financí a skutečné míře zadlužení.

Po připojení země k eurozóně v roce 2001 tempo růstu zadlužení akcelerovalo, vládnoucí strany to však ignorovaly. Ačkoli už po krizi v roce 2008 bylo jisté, že země urgentně potřebuje reformy, nedělaly nic. Zhoršující se mezinárodní investiční pozice Řecka začala pozvolna dopadat i na život jeho obyvatel.

10 rad pro Řeky: Takhle se chovejte, a možná se zachráníte

2. Zaslepení věřitelé

Každý dlužník má věřitele. Řečtí soukromí věřitelé raději dále nalévali do ekonomiky peníze, než aby přijali odpovědnost za to, že se může ukázat pravda a budou muset část dluhového břemene sdílet.

Ochota investorů půjčovat Řecku na jeho neudržitelný růst byla tak enormní, že dokonce v jednom momentu činil rozdíl výnosu mezi řeckými a německými bondy pouhých 6 bazických bodů (směšně nízký spread mezi dvěma tak rozdílnými zeměmi z pohledu fundamentů).

I když už vyšlo najevo, že řecký dluh dosáhl úrovně, která znamenala nevyhnutelnou insolvenci, věřitelé okamžik pravdy oddalovali, jak mohli. Kolik času jen uplynulo, než došlo k dohodě o řízené participaci soukromých věřitelů na restrukturalizaci řeckých dluhů? Jenomže čím déle se dluhový problém odsouval, tím více peněz skončilo v černé díře.

Grexit: Co se bude dít po odchodu Řecka z eurozóny?

3. Europolitici

Řečtí politici ani soukromí věřitelé nežijí ve vakuu. Všichni si užívali komfortu opory evropských politiků, kteří by pro evropskou integraci udělali první poslední. Této historické iniciativy ochránit blahobyt kontinentu mělo být dosaženo prostřednictvím bližší ekonomické a politické spolupráce za pomoci kredibilních rozpočtových pravidel a efektivních institucí.

Jenomže ani pravidla, ani instituce v Evropě nefungují tak, jak mají. Vzpomínáte ještě na to, jak Německo a Francie začaly rozpočtová pravidla pro zavedení eura porušovat mezi prvními? Když přišlo na donucovací prostředky, evropské instituce se ukázaly jako bezzubé. Vše sloužilo jen k udržení představy fantastického světa, které Řecko i věřitelé obývali až příliš dlouhou dobu.

Evropské autority selhaly i ve chvíli, kdy začalo být zřejmé, že Řecko má vážné problémy, a bylo zapotřebí rychlé (a koordinované) reakce. S prostředky na pomoc Řecku přišly pozdě.

4. Mezinárodní měnový fond

Instituce pověřená dohledem nad globální finanční stabilitou podlehla příliš snadno politickým tlakům. A to jak v době boomu, tak při následné krizi.

Přestože hlavní podíl na vině mají pravděpodobně řečtí politici, další tři zmiňované bychom měli označit přinejmenším za špatně informované komplice. Žádný z nich nejspíše nemohl zabránit řeckému kolapsu, daly se však minimalizovat jeho náklady, kdyby zúčastnění neusnuli na vavřínech a v době krize nejednali laxně. Místo toho se jen navzájem přiživovali na pocitu falešné prosperity.

Reálnými oběťmi historické tragédie jsou bohužel nejcitlivější segmenty řecké ekonomiky, které budou neblaze poznamenány ještě po mnoho let. Ale Řekové nebudou sami. Miliony dalších budou čelit znehodnocení svých aktiv, jak se finanční nákaza bude šířit dál napříč evropskými zeměmi i celou světovou ekonomikou.

Ve férovějším světě by miliony poškozených měly mít nárok na odškodnění ze všech těch státních platů, privilegií a bonusů bankéřů, kterých si čtyři obvinění užívali na cizí účet. A i když se tak bohužel nestane, měla by se "Kauza Řecko" alespoň zapsat do dějin jako odstrašující příklad.

"Dnes o půlnoci Řecko vystoupilo z eurozóny"

Zdroj: Project Syndicate