Centrální banky riskují stagflaci, nová místa vznikat nebudou a lidé nebudou bohatší
Pod výrazem kvantitativní uvolňování se skrývá nástroj centrálních bank, jímž z trhu stahují nekvalitní (či méně kvalitní) dluhopisy a vyměňují je za hotovost. Příjemci hotovosti by pak měli investovat do jiných, rizikovějších aktiv a rozhýbat ekonomickou aktivitu na trhu.
Centrální banky tak začínají stále více fungovat jako investoři poslední instance. Hlavně v Evropě ECB skupuje (plánuje skupovat) instrumenty převážně horší jakosti a umožňuje díky nižší úrokové sazbě těchto instrumentů lepší financování těchto emitentů. V tomto případě mluvíme o státech.
Vzhledem k současné i předpokládané budoucí ekonomické nejistotě banky jako hlavní příjemci těchto peněz zřejmě tyto získané prostředky nedají dále do oběhu, protože nepředpokládají jejich výrazné zhodnocení prostřednictvím úvěrů a jiných rizikovějších způsobů investování. Spíše je využijí pro nějakou méně rizikovou investici. Velmi pravděpodobně nedojde jejich prostřednictvím k dalšímu nárůstu investiční aktivity výrobního sektoru, již z důvodu relativně velkého nevyužití výrobních kapacit s ohledem na další ekonomické směrování a současnou úroveň spotřebitelské poptávky.
Na druhé straně však tyto prostředky budou tlačit na cenovou úroveň v ekonomice. Ne však prostřednictvím reálné ekonomiky, ale spíše formou finančních či komoditních spekulací. Lze předpokládat, že dojde k nárůstu inflace, ale toto zvýšené množství peněz nezrychlí tvorbu pracovních míst.
Státní zadlužení brzdí tvorbu pracovních míst
Dalším faktorem, který bude omezovat růst zaměstnanosti, je vysoká úroveň státního zadlužení. To platí i opačně – růst nezaměstnanosti bude mít dodatečný vliv na úroveň zadlužení, protože bude vyžadovat více sociálních a jiných dávek pro nezaměstnané.
V minulosti docházelo prostřednictvím růstu státního zadlužení k nákupu volebních hlasů (samozřejmě nepřímo), ale v důsledku byl určitý volební program příslušné politické strany odsouzen k úspěchu za předpokladu určitého navýšení sociálních a jiných transferů. To mělo samozřejmě negativní vliv na celkovou úroveň státního zadlužení.
Podobná praxe již v nejbližší době nebude možná. Zadlužení je totiž už tak velké, že další přerozdělování nepřichází v úvahu. Tato skutečnost bude mít nezanedbatelný vliv na budoucí spotřebitelskou poptávku.
Lidé přijdou o peníze
Kvůli omezeným státním rozpočtům tedy dojde k poklesu zaměstnanosti a celkových disponibilních příjmů obyvatelstva. Dojde k převážení spekulativního objemu kapitálu nad investicemi do reálné ekonomiky, kdy zájmem bude vydělat co nejvíce peněz, ale nic zároveň nevytvořit. Tvorba jakýchkoli hodnot bude kvůli špatným vyhlídkám považována za rizikovější než obyčejná spekulace. Tyto investované peníze by navíc byly vázány na dlouhou dobu s nejistou návratností.
Kvůli výše uvedenému nebudou vytvářena pracovní místa. A to málo, co zůstane spotřebitelům v peněženkách, bude mít kvůli rostoucí inflaci stále menší hodnotu (ať si Bernanke tvrdí, co chce).
