Draghi přepisuje dějiny, ale nikdo to neřeší. Nákupy ECB nelze s americkým QE srovnávat
Centrální bankéři vyšli do boje za lepší zítřky. Helikoptéra Ben nezůstává nic dlužen své přezdívce a zahrnuje americký trh likviditou (program QE3), Super Mario nechce zůstat pozadu a chce pomocí nákupů dluhopisů dostat pod kontrolu evropskou dluhovou krizi (program OMT). Ale když dva dělají totéž, není to totéž. V případě odkupů aktiv v USA a v Evropě to platí dvojnásob.
Americká centrální banka Fed chce svými časově neomezenými nákupy hypotéčních aktiv (MBS) podpořit americkou ekonomiku. Lze spekulovat o tom, jak bude program kvantitativního uvolňování (včetně udržování prakticky nulových úrokových sazeb) fungovat, nicméně jen stěží lze Bena & spol. obviňovat z toho, že by zasahovali do financování státu, tedy do fiskální politiky.
Aktivita Evropské centrální banky je v tomto smyslu daleko diskutabilnější. Ať to Draghi přizná, nebo ne, připravované intervence na trhu s dluhopisy evropských zemí znamenají de facto financování státních rozpočtů, respektive jeho podporu, zjednodušení, zlevnění - jak je libo.
ECB jako (nezdravá) záchranná síť
Obě centrální banky chtějí využít svou nafukovací bilanci k podpoře ekonomiky. ECB navíc slibuje, že každý nákup bude kompenzovat (financovat) prodejem něčeho jiného ze svého "portfolia". Ovšem zatímco Fed plánuje svými nákupy ovlivnit tržní prostředí a "donutit" investory nakupovat rizikovější aktiva, než jsou americké státní dluhopisy, zvýšit tím bohatství lidí a přimět je k větší spotřebě, Draghiho (ne zcela jednotná) družina chce svou akcí vyvolat větší poptávku po dluhopisech zemí, které - být firmami - neseženou úvěr v žádné rozumné bance.
K čemu to povede? Nikdo asi nedá ruku do ohně za žádnou přesnou předpověď, ale je jisté, že asistence americké ekonomice ze strany Fedu je stále hodně technická (snižování úrokových měr), a naopak ECB vytváří dojem, že se mohou evropské vlády bez obav pustit do dalšího utrácení. ECB to přece všechno zachrání, skoupí, zalepí.
Ano, klade si podmínky (žádost země o mezinárodní finanční pomoc, která bývá podmíněna reformami a škrty). Na příkladu Řecka je vidět, jak taková pomoc a dohled mohou vypadat. Nemluvě o tom, že dohled evropských struktur vedených mnohdy nevolenými byrokraty, může v lidech vyvolávat dojem, že se o některých zemích, respektive jejich občanech, rozhoduje bez nich. Důsledky mohou být katastrofální.
