Německo na dopingu
Německo je extrémně otevřená ekonomika vzhledem ke své velikosti. Její podíl vývozů na HDP je více než 50 %. Například USA má tento podíl 14%. Japonsko, které je bráno za exportní ekonomiku, je na 15 %, Francie, která je velikostí podobná Německu, je na 27 %. A co je zajímavé - on ten podíl nad 50 % není normální ještě z jednoho hlediska. Je totiž relativně nový.
Ještě v roce 2000 byl totiž podíl německého exportu na HDP země pouze 30%. Co se stalo, že se struktura německé ekonomiky tak výrazně změnila?
Slabé euro
Ano, lze mluvit o vysoké produktivitě německého průmyslu, Hartzových reformách a podobně. Je tu ovšem ještě jeden faktor, který není příliš zmiňován, ačkoli je důležitý pro pochopení postojů Německa k současné dluhové krizí v eurozóně.
Tímto faktorem je euro, respektive marka. Před eurem efektivní kurz Německa dlouhodobě posiloval díky vysoké produktivitě a schopnosti vyvážet. Posilující měna byla tlumičem pro růst přebytků obchodní bilance.
Se vznikem eura se toto posilování německé měny zastavilo. A tlumič se vypnul. A proto bylo Německo schopno velice rychle zvýšit svůj podíl vývozů na HDP ze 30 % nad 50 %.
Manipulace s měnou?
Jinými slovy, německá měna je podhodnocena, podle našich propočtů zhruba o 40 %. To je výrazné podhodnocení. V případě Číny se mluví o podobném podhodnocení. A tato země je přitom označována za měnového manipulátora.
Proč ne Německo? Protože Německo nemanipuluje s měnou přímo. Německu stačí být ve spolku relativně slabších zemí, jejichž společná měna je ve výsledku proto také slabší. Slabší z pohledu Německa, nikoli například z pohledu Řecka.
Proto má Německo motivaci udržet EMU pohromadě, tedy nevyhazovat slabé státy z EMU nebo samo vystupovat. Chrání si tak svou konkurenční výhodu, tedy i svou ekonomiku.
Tento text je rozšířenou verzí sloupku napsaného pro Lidové noviny.
